Rostliny vhodné k ořešáku = tolerantní k alelopatii

Alelopatie je schopnost rostliny vylučovat do svého okolí látky, které omezují růst ostatních rostlin ve jejím okolí. Rostlina si tak vytváří pro sebe dostatečný prostor bez konkurence.

Případ alelopatie se nejčastěji řeší v souvoslosti s OŘEŠÁKEM libovolného druhu. Pod vzrostlým ořešákem většinou najdeme jen řídkou trávu. Alelopatie se může projevovat i do širšího okolí stromu, než je okraj koruny.

Naštěstí je příroda tak pestrá, že existují i stromy, keře a byliny, které jsou tolerantní k alelopatii a jsou ochotné růst v blízkosti ořešáku.

Každý ořešák může mít různě silnou alelopatii, je tedy vhodné vyzkoušet více možností. Pokud je strom silný alelopat, nemusí ani některé tyto druhy v jeho okolí prospívat. Naopak pokud je slabší alelopat, budou ho snášet i jiné zde neuvedené druhy.

Seznam je průběžně aktualizován dle nových poznatků.

Při výsadbě ořešáků jsem řešila jejich časté namrzání. Inspirovala jsem se ve volné přírodě, kde ořešáky s oblibou rostou přímo v keřích. Vhodným řešením je tedy sázení sazeníc (nebo jen ořechů) přímo k dusíkatým keřům. Dobrou volbou je například Žanovec měchýřník nebo Krušina olšová. Tyto dusíkaté keře rostou maximálně do výšky 3-4m, dodávají do půdy dusík, který podporuje růst ořešáku a vytváří příjemné mikroklima mladým sazenicím a omezují omrzání. Časem je ořešák přeroste a vytlačí.

Domácí melouny

Letos jsem poprvé na nátlak pánské části rodiny zkusila pěstovat melouny. Druhou sktečnou motivací pro mě bylo využití pařníků v létě, protože jinde už to nejde.

Zvolila jsem pro melouny (vědomě a spontáně) úplně nevhodné místo. Záhony, které nebyly vloni na podzim pohnojeny a navíc jsou více než polovinou pod korunou švestky, jsem už vlastně chtěla zrušit. Přímé slunce tam je tak 4 hodiny denně. Ve srovnání s požadavky na pěstování melounů (slunce, výživná půda) tedy pravý opak.

Pořídila jsem dvě sazenice – medový a vodní meloun – obě roubované na dýni.

Oba záhony jsem na začátku června „prolila“ ředěnou jíchou, přidla kompost a uležený koňský hnůj (asi jeden kyblík na záhon). Sazenice rostly až do poloviny července v pařníku s automatickým otevíráním a jednou týdně jsem je zalévala převážně ředěnou jíchou. Už v půli července každá sazenice vyplnila prostor pařníku (1,5mx1m). Kryt pařníků jsem podepřela trámky a sazenice se s velkou chutí vyplazily ven.

I přes nepříliš vhodné podmínky pro pěstování a minimální pěči o prázdninách jsme sklidili jeden velký medový meloun a 4 menší vodní melouny. Všechny byly velmi chutné a sladké. Nejraději je vyjídáme lžičkou dobře vychlazené nebo jako součást smootie.

Domácí rajčatový protlak – odšťavňovačem

Domácí rajčatový protlak
Mám rajčata ráda v jakékoliv podobě kromě rajské polévky s rýží – asi blůček z dětství. V mé rodině je každý miluje jinak, ale obecně máme dost velkou spotřebu rajčatového protlaku. Zkoušela jsem různé recepty a vybrala ten, který vyhovuje mě. Je jednoduchý a nejsou v něm žádné koření ani přísady, tak je protlak použitelný následně na různé způsoby. Jeden můj syn ho pojídá jako svačinu – sní to přímo ze skleničky nahusto (langusto).
Jak na to:
Potřebujete rajčata – minimálně 10kg, aby bylo dost protlaku, ale stejně je to málo. Svoje rajčátka si okusuji přímo z keříčku, takže na takové množství nemám z vlastních zdrojů zatím šanci. Mám naštěstí kamarádku Elišku – megalopětovatelku, která mě zásobila výbornými nechemickými rajčátky.

Rajčáta omyju a pokrájím na menší kousky a dám je do co nejširšího hrnce. Nechám je dusit až se začnou oddělovat od slupek, to je asi půl hodinky.

Pak nastává fáze oddělení dužiny od semínek a slupek. Jednou jsem to rozmixovala všechno, a nebylo to ono, tak pečlivě odděluji. Používám naběračku a těrku. Pasírování rajčat přes síto, je taková monotónní činnost. Mě to moc nebaví, tak pasíruju jen chvilku a pak zbytek nechám projít dvakrát šroubovým odšťavňovačem. Ten z toho většinou ještě získá další půl litr dužiny, což bych pasírováním nedala.

Je to rychlá, efektivní a dokonalá metoda. Pak už jen zbylou hmotu nechám houstnout tak dlouho, než mi vyhovuje konzistence. Dávám horké do skleniček a otáčím na víčko.

Kouzelné místo s překvapením na konci

Často se dostanu na místa, kam běžně lidé nechodí, protože mají pocit, že tam není co krásného hledat. Opak je někdy pravdou.

Lze najít kouzelně přírodou nabitá místa s dokonalým designem, do kterého člověk nezasahuje a řídí ho jen příroda. Pak jsem překvapená, jak to vše krásně a pestře funguje samo. Často jsou taková místa pro mě inspirací pro svoje pozemky.

Toto místo jsem našla ve středních Čechách. Zaujalo mě svojí pestrostí a asi tři hodiny jsem tam pobyla a pak nafotila několik krásných detailů.

A to překvapení? To je až na konci …

Toto jsou pasti mravkolva. Pamatuji si ho z knížky Ferdy Mravence a jmenoval se Ťutínek. Larva si vyhrabe v písku trychtýřovitou past, do které neopatrný mravenec spadne a následně je použit jako hlavní chod. Snažila jsem se natočit, jak vyhazuje písek ven, ale moc se mi nedařilo. Ideální místo pro tyto tvorečky je pod nějakou „střechou“ s pískovým podložím.

Níže jsou nafocené různé druhy motýlů a ostatního hmyzu včetně pro mě neznámé kukly motýla s blyštivými odrazkami a můry, hlídající svoji kuklu.

Hned vedle (protože to je vše foceno na ploše asi 50x50m) je nádherně osázený živý svejl.

Už Vám začíná svítat, kdepak jsem tato krásná zákoutí našla? V těsném sousedství (do 10-ti metrů) dálničního mostu a pod ním.

S Buddlou v zádech

Komule neboli buddleia davidii je krásný keř vysoký 3-5m. Pěštuje se pro jeho krásu, vůni a jako lákadlo pro hmyz. Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Pokud se brzy v předjaří seřízne na 0,50m, krásně obrazí a naroste v daném roce maximálně do výšky 2,5m a je obalena květy. Bez řezu dosahuje až 5m a květů je trochu méně. Pro podporu kvetení je možné odkvetlé hrozny odštipovat.
V letních dnech, kde není větrno a teplota přesáhne 25°C, bývá v obležení různého hmyzu. Není výjimkou vidět až 20 motýlů na jednom keři, ostatního drobnějšího hmyzu nepočítaně. Rádi zavítají včelky, několik druhů motýlů, čmeláci a dlouhozobka (hmyzí kolibřík). Některé druhy hmyzu je obtížné vyfotografovat, protože chvilku neposedí, jiné vzorně pózují i několik minut. Omamná sladká vůně šířící se v takových dnech kolem keře je bohužel nezychytitelná fotoaparátem. Velmi uklidňující je sledování motýlího sosání nekratu z květů. Otakárek fenyklový systematicky ososává každý kvítek v soukvětí a vydrží sosat na jedné latě i 5 minut.

Brambory v listí s bonusem

Líně pěstované brambory v ořechovém a dubovém listí se vydařily. Sousedi potřebovali na podzim uklidit pod ořešákem a ochotně všechno listí shrabali asi do 10-ti pytlů. Na posekanou louku a hlínu přišlo trochu hnoje, kartony a listí ve vrstvě kolem 40cm. Na jaře se brambory jen zahrabaly do listí a to bylo vše. V bedýnce je úroda ze 4 brambor. A ten bonus? Pravokořené semenáčky ořešáků – ty se určitě budou hodit.

Pokud není listí, stejnou službu udělá sláma nebo seno. V tom případě není nutné záhon zakládat na podzim (když je hodně listí), ale stačí na jaře.

Jiný rok, jiná odrůda. Tyto červené taky fungují. A nejraději mám ty malinkaté.
A vrchol nakonec – semenáčky ořešáků z listí, kterými byly mulčované brambory.
Pravokořené sazenice bez práce. Hnůj pro brambory se využil i pro ně.

Jak mohou dobré vztahy s obcí produkovat kompost

Příchod permakulturního tvůrce do vesnice či obce bývá někdy provázen negativními reakcemi a věštbami o budoucím neúspěchu tohoto způsobu pěstování. Často lze však během krátké doby získat zástupce obce a okolní spoluobčany na svoji stranu.

S chlapíkem, který má na starosti koupaliště jsem se domluvila, že veškeré živočichy, které na koupališti nechtějí (užovky, žáby, slepýše, ježky atd.) může volně vypouštět na můj pozemek.

Další možností je nabídka odběru biologického materiálu. Na svém pozemku mám místo, kam vozí trávu obecní „sekáč“. Pak mám jiné místo, kam vozí větve a pokácené stromy. A ještě jedno další, kam se skládá na hromadu shrabané listí. Je tam občas nějaký papír, nebo jiný odpadek, ale je to zadarmo a bez práce. Z loňského listí, které dobrovolně shrabali a dovezli ke mě, mám bez práce 1m3 listovky. Výhodný vztah pro všechny zúčastněné.

Listovka bez práce.

Hroznové víno na malém prostoru

Na zahraduk rodinnému domu jsem potřebovala zelenou pohledovou stěnu na léto, abychom se mohli koupat v bazénu co nejpohodlněji. Jako nejlepší pro slunné stanoviště mě napadlo hroznové víno. Je zasazené do květinového záhonu do společnosti zvonků klubkatých, studentských karafiátů, rozchodníku, krásnoočka, kakostů a levandule. První dva roky bylo na třech hlavách vína jen pár hroznů. Zato pod nimi rostla mrkev, petržel a šrucha. Nyní už je víno dobře zakořeněné a obsypané hrozny. Prostřih moc neřeším. Uprostřed léta jsem odebrala mladé výhony, aby byly hrozny více na sluníčku, občas na konci léta odstraním nějaký list, aby se mohly hrozny vyhřívat na slunci. Nastává doba pro tvorbu vysoké konstrukce.

Původně jsem se chtěla inspirovat na proslulých Francouzských vinicích. To jsem zkusila, ale moc mi to nedalo. Po hodině strávené procházením vinohradu jsem odešla docela smutná. Nepotkala jsem ani jednu květinu, ani jednoho ptáčka a hmyzu jen sporadicky.

Na kontrukci jsem potřebovala: dobře naladěného a šikovného manžela, 3 zemní vruty, 3 dřevěné stojky a dráty na propojování konstrukce. U jedné stojky mi zbylo místo a tak jsem tam nechala připevnit starou kari síť. Oba plaménky se k ní okamžitě začaly tulit a láskyplně ji ovíjet.

Květnatá louka – jak na to

Na každé zahradě by měl být alespoň kousek květnaté louky. Je to radost pro oči, srdce, hmyz a další drobné živočichy. Je to velmi pestrý prvek, který přitahuje množství různorodého hmyzu.

Pro květnatou louku používám semínka od Planta Naturalis. Mám je vyzkoušené a fungují skvěte. Jen je potřeba si uvědomit, že to není letničková louka, která kvete hned v roce, kdy se vyseje.

V zapojené travnaté ploše se květnatá louka neujme, ale lze přisévat luční semena např. do krtinců. Vhodné plochy pro setí se dá také dosáhnout tím, že se část louky zamulčuje (sláma, seno, starý koberec apod.) minimálně na 3 měsíce přes léto. Stačí plocha 1m2 a semínka se pak mohou šířit při sečí dále. Mulč zničí většinu trávy a po jeho odklizení se kyprá půda jen uhrabe a semínka na podzim zasejí.

Květnatá louka je chudá, proto se neudrží ve výživné půdě. Nejlépe se louka tvoří na chudé holé půdě po terénních úpravách. První rok po vysetí to vypadá bídně, vlastně jako by se to vůbec nepovedlo. Nic nekvete, jen je na půdě velmi řídce pár lístečků a může mezi nimi být i záchranář = jednoletý bujný plevel. To je i důvod proč se semínka neprodávají v supermarketech (bylo by hodně reklamací, že to nekvete hned). I tak je v prvním roce potřeba louku posekat na vysoko (5cm a více) a odklidit posekaný materiál (mokrý nebo suchý). V dalších letech už loučka krásně kvete. Seká se 2-3x ročně na vysoko a materiál se sklízí. Louka musí zůstat chudá na živiny, proto se sklízí. Jinak seno/tráva funguje jako mulč a časem by se subtilní květnaté druhy ztratily mezi jinými dužnatějšími.

Sekám maximálně dvakrát ročně. Na louce v 650m.n.m mám vyzkoušeno, že stačí dokonce jen 1x. První seč se traduje po kopertinách. Sekám „segmentově“ nebo dělám procházky se sekačkou, aby vždy zbyl nějaký neposekaný kousek pro hmyz. Pokud se seká každý rok v různém období, podpoří se tím rozmanitost a loučka bude každý rok trochu jiná.

Maliny, to je moje!

Snad proto mi jdou pěstovat tak snadno, mám je prostě ráda. Moc péče nevyžadují, nezalévám, nepleju, nehnojím. Pouze na podzim odstraním až u země všechny odplozené výhony, rozstříhám je na menší kusy a ponechám pod malinami. Ráda nechávám na místě to, co tam vyrostlo.

?

Čerstvě zelené letošní výhony obmotám kolem horní příčky, ohnu dolů o obmotám kolem výhonu. Drží to samo a nic k tomu nepotřebuji. Ohnutím se podpoří tvorba bočních plodících výhonů v příštím roce. Když mi zbyde nějaký organický materiál, trochu přimulčuji. Přidávám zejména kyselejší materiály – jehličnaté apod. Maliny mají rády kyselejší, pocházejí z lesa. A pak už jen čekám, až začnou plodit. Myslím, že mám odrůdu Polka, ale jistá si nejsem. Maliny dělají až 2,5 m dlouhé výhony, jsou velké a velmi chutné. Sklízím je až v plné zralosti, kdy jdou lehce stáhnout ze středu.

Nové loňské maliniště má téměř 30m. Postup je na fotkách – posekat trávu, položit kartony, navršit organický materiál, počkat, až to slehne, na jaře zasadit. Pak už jen mulčovat odplozenými výhony a posekanou travou okolo. Maliny dobře snáší i polostín, na suchém stanovišti méně plodí.

Ráda jím tu dobrotu přímo ze zahrady!

S muchovníkem na věčné časy a nikdy jinak!

Muchovníků je vícedruhů. Já mám nejraději muchovník lamarkii (Amelanchier lamarkii). Nějkdy se mu říká indiánská borůvka. Jeho pěstování je opravdu snadné. Keř se vysadí na slunné místo a je to. Nepotřebuje žádnou speciální půdu (jako například kanadské borůvky). Jedná se o řídký stromokeř dorůstající 3 až 5m. Květe poměrně časně zjara krásnými bílými květy. Plody dozrávají již v polovině června, když jdou lehce utrhnout z hroznu. Ke sklizni jsou vhodné, když jsou tmavě červené až po temně fialovou – pak jsou opravdu velmi sladké. Při rozmixování dobře želírují. Dokud je keř mladý, jsou větvě pružné a dají se dobře ohýbat pro příjemnější sklizeň. Keř jsem částečně zmlavila až když mi přišly větve hodně silné.

Na podzim se listy krásně zabarvují. Já mám muchovník nejraději jako ozobávání na zahradě, ale dají se použít do smoothies nebo obdobně jako borůvky – na šťávu, marmelády, koláče apod. Muchovník je vzorovým příkladem efektivity. Potřebuje jen zasadit na slunné místo a pak vynaloženou energii mnoho let několikanásobně vrací. Navíc mi dobře odnožuje a tak jej mohu jednoduše rozsazovat odkopky.


Zdivočelá rajčata

Rajčata jsou moje oblíbená zelenina. Mám ráda jejich vůni a to, jak mi voní ruce, když s nimi pracuji. O opravdové rajčatové chuti ani nemluvě.

Semínka seju raději později, aby nebyly sazeničky vytáhlé, nebo jim přisvěcuji. Když mají dva lístky přesadím je na dno plastového půllitru s otvory ve dně. Jak sazeničky rostou, postupně přisypávám hlínu. Tím získám sazenice s velkým kořenovým balem. Sazeničky „hnojí“ moje děti. Raní moč zředěná 1:10 je ideální 1 x za 14 dní.

Rajčata přesazuji ven nějaký plodový den po zmrzlých a přidávám mykorhizní houby. Na záhoně je hnojím jen do poloviny července jíchou z jakéhokoliv plevele ředěnou 1:10. Zatím jsem nezkoušela zapíchnutí měděného drátku do stonku jako ochranu před plísní. Nebylo potřeba. Pokud nezapomenu, vyštipuji každý týden a na začátku srpna zaštípnu vrchol. Pokud zapomenu zaštipovat, divoká rajčata zdivočí a jedna sazenice obsadí plochu i 2m2.

Mám ráda divoká rajčata a ta ostatní jsou taková směska toho, co se mi spráší. Takže každý rok to je překvapení. Ráda kombinuji s bazalkou – patří prostě k sobě i na talíři.

Po vyzkoušení všech možných opor a připevňovadel – větve, bambusové tyčky, silonky, lýko atd. mě nejlepší přijde spirálovitá opora.

Úprava zapleveleného záhonku

Občas se to vymkne a nějaký záhon se stane plevelovištěm – v tomto případě kostivalovištěm. Kostival mám ráda, ale nepotřebuji ho mít všude. Můj líný postup na o/úpravu zdánlivě beznadějného záhonu je jednoduchý. Plevel odstraním – mám kypré a hluboké záhony. Veškerý „plevel“ jde snadno vytahovat i s kořeny a kořínky. Kostival jen opatrně nadzdvihnu rýčem, má velmi křehké kořeny, a vytáhnu i s dlouhým kořenem. Na půdu dám trochu hnoje (tak krytí 1/6), pak položím kartony, na ně listovku (od obce 🙂 zadarmo) a přikryju slámou. Další rok na jaře (nebo hned) slámu neodstraňuji, pěstuji jen v hnízdech ve slámě. Hnůj dávám v případě, že tam bude příští rok 1. trať. To je ostatně pro takovou situaci nejvhodnější.

Pro ty, co potřebují více dat o množství práce – celková doba na vyřešení problému „úplně zaplevelený záhon“ 3x1m je 45 minut, 3 kolečka listovky a 3 vrchovatá kolečka slámy.