Pórek je moje oblíbená zelenina. Dá se využívat opravdu na mnoho způsobů. Málokdy jej používám jako hlavní ingredienci, ale opravdu často ho do jídla „přistrčím“. Navíc má obrovskou výhodu v tom, že může zůstat přes zimu na záhonu.
Po pěti letech pokusů s pěstováním pórku se to letos konečně podařilo. Co nevyšlo v minulých letech? Pórky byly malé a velmi často v nich bydlely vrtalky pórové. A nepomohlo ani to, že jsem si sadbu koupila a sama nesela.
Jak to tedy bylo letos?
S pěstováním pórku jsem začala 1.března. Do malého volného místa v rohu pařníku jsem vysela semínka pórku do hloubky přibližně 0,5cm. Žádná speciální odrůda to nebyla – Pór pravý zimní, odrůda Janosik.
Pro předpěstování pórku a většiny dalších plodin používám záhon v první trati, protože je volný již od konce února a předpěstované rostlinky se sází na záhon až v druhé polovině května po odstranění pařníku. Pak jsem opravdu dlouho nedělala nic, kromě zalévání. A tak se stalo, že jsem na pórek zapomněla. I to je někdy vhodná taktika.
Zelenině občas přílišná péče neprospívá. Prostě potřebuje svůj klid, a ne aby do ní někdo pořád šťoural. Takže k přesazování pórků jsem se dostala až někde na konci května. Rostlinky už byly docela velké, trochu silnější než tužka. Sazeničky jsem opatrně vyjmula i s kořenovým balem a zkrátila jim kořeny na 1/2. Listy jsem zkrátila na 2 cm nad rozevřením listů. Přestože to vypadá drasticky, pórku to opravdu svědčí. Sazeničky jsem přemístila na záhon třetí trati, klacíkem jsem udělala hlubokou díru a pórek zasadila minimálně 10 cm hluboko, takže nad zem koukaly opravdu jen 2 cm vrchních listů.
Pórek bydlel na záhoně společně s mrkví, majoránkou, saláty a kedlubnami. Část pórku zůstala na původním záhonu v první trati společně s paprikami, novozélandským špenátem a lichořeřišnicí.
Od září pórky průběžně sklízíme. Nejprve byly sklizeny ty z první trati (větší s průměrem až 5 cm) a pak z třetí trati. Na začátku listopadu proběhla příprava záhonů na zimu: doplnění kompostu, hnoje a dalších podpůrných materiálů včetně pokrytí slámou. Pórku to nijak neuškodilo.
Shrnutí zkušeností:
- pórku vyhovuje předpěstování v první trati v pařníku
- pokud přesazujeme dostatečně silné sazenice, je schopný dorůst v jakékoliv trati (1., 2. i 3.).
- zastřihování kořenů i listů při přesazování pórků je nezbytné
- vrtalka – na nově založených záhonech může trvat delší dobu, než se systém vyváží a přestane docházet k přemnožování jednotlivých druhů „škůdců“. Někdy stačí pravidelně střídat tratě, ale někdy to může trvat déle. U pórku to u mě trvalo asi 5 let. Chce to tedy někdy více trpělivosti a nevzdávat to hned po prvním „neúspěchu“.
Noční fotografie pórkové džungle (od ajToncka) jsou ze začátku ledna, kdy jsou pórky stále ještě na záhonu.
