Stinná a polostinná místa

Jedním ze zahradnických oříšků pro designéry jsou prostory, kam nechodí slunce. Naštěstí to neznamená, že by tam musel chodit lékař 🙂

Já považuji za stinné místo ten prostor, kam svítí denně méně než ¼ dne. Může se tedy jednat i o prostor, který není přímo na sever, ale třeba těšně vedle domu na východní straně.

Obecně není příliš mnoho rostlin, které by s chutí plodily velké plody ve stínu, a to ani mezi trvalkami, keři nebo stromy. Těžko v takovém místě poroste zelenina nebo letničky.

Pak tedy nastupují jiné možnosti. Ideální je do těchto míst umístit „technické zázemí“, kterému slunce nechybí. To je třeba kompost, uskladněná sláma, štěpka, hadník, vodní prvek (vana) apod. Dále je možné zde vytvořit divočinu a nechat to být. Pokud to jsou ovšem místa kolem domu, která chceme mít upravená, jsou jednou z dobrých možností druhy trvalek nebo keřů, kterým takové podmínky nevadí, nebo jim dokonce vyhovují. Výhodou těchto míst je, že většinou netrpí suchem.

My máme takové prostory dva asi deset let, takže už mám docela jasno, jak fungují. Mohu říci, že jejich údržbě nevěnuji více než 2 hodiny ročně, ale zvládly by i méně. Určitě tam neroste jen to, co jsem tam vysadila, něco odešlo a něco se naopak krásně rozrostlo. Přirozený výběr ….

Jeden prostor je přímo na severní straně domu v šíři 2m mezi budovou a asfaltovou komunikací. Slunce tam během léta zavítá až po 16. hodině a svítí jen 3 hodiny denně. Prostor je vlastně zelený pás ve vlastnictví města, které ho 2x ročně seká. Mohu říci, že s oblibou v největších vedrech a podle toho pak příslušné pruhy vypadají v následujících měsících.

Většina sousedů se o tento prostor nezajímá a pak je tam trávník občas přerostlý a občas žlutý sežehnutý sluncem. Jen jeden soused se o trávník stará sám, seká ho, zalévá a uprostřed zasadil pivoňku.

Proč jsem se vlastně rozhodla ten prostor něčím osadit? Důvod je jednoduchý = psi. Náš dům je rohový, a ještě je na rohu lampa. To je prostě neodolatelné místo pro psy a pejskaře. A mě už nebavilo být neustále ve střehu kam šlapu.

Rozhodla jsem se tedy zde něco vysadit s vidinou, že když tam budou vyšší rostliny, psům se tam nebude chtít a pejskařům bude blbé „venčit v něčí květinové zahrádce“. Musím konstatovat, že tato psychologie pomohla. Dokonce pomohlo i to, že jsem na roh zasadila hlohyni šarlatovou, která krásně kvete a má plody jako jeřabiny (nejedlé) a hlavně je dost trnitá. Roste fakt skvěle, každý rok je ochotná udělat tak metrové přírůstky do všech stran. Jen jsem trochu nevychytala, že tam musí řidiči dávat přednost zprava, a tak jim trochu překáží ve výhledu. Ale pejskaři se psy ji velmi pečlivě obcházejí a já ji musím každý rok trochu ošmikat. To tedy není moc příjemná činnost, prostě trny … ale stojí to za to.

Co tam tedy máme zasazeno a daří se tam růst? Fotky opět připravoval můj syn IToncek. Vždy se divím, jak to dokáže krásně vyfotit. Fotografie jsou z dubna.

Tak například pomněnkovec (Brunnera). Ne není to pomněnka. Nádherná jemná trvalka, která takto krásně kvete na konci dubna. Když většina okolních rostlin teprve nesměle vystrkuje listy.

Další osvědčenou rostlinou je kontryhel, který vytváří nádherné bochánky listí a květy používám i do vázy. Velmi umně si dělá sám prostor a vytlačuje „trávu“. Sám se přesemeňuje a neustále se snaží růst i ve spáře mezi silnicí a obrubníkem

Jedné kamarádce přebývalo něco, čemu říká bobkovišeň (ve skutečnosti to ji skimie japonská – díky Petrovi Menčíkovi za upozornění). Je to stálezelený keř velmi oblíbený ve formálních zahradách. Není jedlý, ale krásně kvete brzy zjara i ve stínu.

Oblíbenou rostlinou do stinných míst je i hortenzie. Existují nepřeberná množství druhů a kultivarů. Tahle byla původně sytě modrá, ale mě moc nebaví ji vytvářet kyselou půdu, takže trochu ztrácí barvu, ale i tak je nádherná. Teď tedy ještě s loňskými květy.

Po zdi se tu pomalu, ale jistě popíná brslen Fortuneův. A občas vytváří překvapivě barevné listy. Není to žádný rychlík, něco mezi půdopokryvnou a popínající rostlinou.

Mezi další osvědčení borce, kteří dokáží vytlačit traviny (a to je můj cíl, nechci to sekat) patří bezesporu kakost oddenkatý. Moc pěkně růžově kvete v létě. Na obrázku níže krásně obsazuje prostor kolem výše uvedené hlohyně šarlatové a lampy.

Kovový plot a pískovcovou zídku si moc pěkně zabydlel břečťan v panašované verzi.

Druhý prostor je těsně vedle domu na východní straně a také má šíři k plotu asi 2m. Svítí sem jen do 10 hodin ráno, pak jen stín. Když jsem tento prostor tvořila, netušila jsem, jak může být ve výsledku hezký, téměř bezúdržbový a pestrý. Obecně moho designérů řekne, že to je místo k ničemu. A ejhle …. není.

Centrum tvoří aronie, která je na podzim krmením pro nás i pro různé ptactvo. Kromě květů denivky jediná rostlina, která se dá konzumovat. Takto to vypadá z obou stran. A s radostí mohu říci, že tam opravdu celý rok něco kvete. Je tam i stará kovová zednická nádoba s vodní rostlinou.

Mezi jarní rostliny patří v okolí aronie čemeřice, talovíny, jaterníky, ladoňky, fialky, hyacinty, modřence, krokusy a tulipány.

Později začínají kvést konvalinky, sdrcovky (růžové a bílé), orlíčky, kakosty, oměj šalamounek až do výše 1,5m, kosatce a denivka.

O podrost ve stínu se pečlivě stará barvínek.

Z rostlin, které nejsou ještě vidět je zde i hosta, řebříček bertrám, kosatce, bramboříky, zběhovec plazivý, astry a podzimní sasanka (anemone hupehensis). Pravidelně se zde přesemeňuje náprstník a migruje postupně po prostoru. Podobně zaplňuje díry orlíček. Já jim vlastně oběma pomáhám, protože sbírám semeníky a občas trochu někde něco utrousím.

Pro odstínění průhledu do zahrady je velmi užitečný zimolez ovíjivý. je stálezelený a působí jako skvělé lákadlo na mšice. Dobrý udržovač beruščí populace.

Tyto prostory, přestože jsou spíše stinné než polostinné, mi přinášení spoustu radosti bez práce. Chodím tam na řez květin do vázy. Občas na podzim jen ostříhám to, co se mi zdá vysoké a položím jako mulč na místo, odkud to vyrostlo. Musím ale říci, že to trvalo poněkud déle, než se prostor důkladně zacelil. Ze začátku bylo potřeba alespoň jednou za pár let zamulčovat.

Původně byly vysazeny ještě i jiné druhy, které se nakonec rozhodly, že se jim tam úplně nelíbí. Každý prostor je jedinečný a neexistuje tedy instatní návod, co tam zasadit. Je potřeba zkusit, pozorovat a případně poupravit či doplnit.

O „Škůdcích“

Občas si prohlédnu témata na „permakulturních kanálech“ a jedna věc se tam opakuje stále a stále. Je to téma „ŠKŮDCI“. Tak bych se ráda na toto téma podívala z poněkud jiného (svého) úhlu pohledu.

Slovo „ŠKŮDCE“ pochází od slova škodit. A škůdce tedy působí škodu. Ale komu a na čem? V naše zahradnickém, zahradním, luční, polním, lesním, zeleninovém a ovocném světě permakulturníků jde většinou o škodu na ROSTLINÁCH. A kdo tu škodu vlastně má? A tady je jádro pudla, my myslící lidé si myslíme, že ta škoda je způsobena NÁM! Ale nám se ve skutečnosti nic neděje, jen přišel nějaký druh, kterému se zalíbily podmínky na nějakém kousku „našeho“ pozemku a najedl se (někdy doslova sežral co našel). A protože tam byla hojnost potravy, kterou má rád, byl tak nadšený, že se neudržel a musel se honem rychle začít pářit a rozmnožovat, aby zajistil svým genům co nejvíce následovníků. A proč honem rychle?

No, protože v přírodě je to zařízeno tak, že všechno se děje v cyklech. Různé druhy živočichů, tvorů atd. jsou v potravním řetězci potravou někoho jiného, a ti jsou potravou zase někoho jiného, a i ten největší predátor jednou zhyne třeba na věk a stane se potravou těch nejmenších živočichů, kteří ho rozloží atd. atd. A proč honem, honem? Honem, než na to přijde nějaký predátor a zatípne pověstný tipec tomu neřízenému množení tím, že si sám nacpe břuch (nebo co tam má). (Trochu mimo téma mě teď napadlo, jak asi vypadá břuch otakárka fenyklového?).

„Škůdci“ tedy ve skutečnosti v přírodě neexistují. Existují jen druhy, které mají na konkrétním místě vhodné podmínky (potravu) a zároveň nemají na konkrétním místě v konkrétním čase přirozeného predátora ve vhodném množství, a tak se přemnoží. „Škůdce“ je označení tvora, který nám papá to, co bychom rádi spapali my teď nebo později. Je to vlastně jen „jídelní“ konkurence. „Škůdce“ se objevuje tam, kde je narušena přirozená rovnováha většinou lidskou činností.

Vezměte si třeba u myslivců termín „škodná“. To je to stejné. Je to třeba liška, nebo jiný predátor, který myslivcům loví zajíce, koroptve, vysokou atd. a ujídá jim jejich dobrůtky, které by si mohli dát „se zelím“ nebo „s šípkovou“.

Takže slovo „škůdce“ bychom měli ze svých perma slovníků vyřadit.

Jak tedy nahlížet na to, když najdeme na „svém“ pozemku přemnožený druh?

V každém případě je potřeba na situaci nahlížet jako celek a na přemnoženého tvora jako na NÁSLEDEK a radovat se. Do zahrady zavítal nový tvor, který tu doteď nebyl a hurá, přiláká dalšího jiného nového tvora/predátora. Je potřeba se rozhlédnout a nějakou dobu pozorovat, co je příčinou. Většinou jde o narušení místní rovnováhy a/nebo nedostatečnou pestrost.

Je potřeba nezapomínat na to, že to je momentální stav, který se každou vteřinu mění. Tedy už jen tím, že plyne čas, tak se to vyvíjí samo.

Klasická ukázka je například vytvoření zeleninových záhonů na louce. Louka byla sekána a byla na ní přirozená rovnováha. Byly vytvořeny záhony, které narušily existující rovnováhu. Teď je tam něco jiného, více vlhkosti, více humusu a také spousta zajímavých zelenin. Jsou křupavé, čerstvé, prostě ideální lákadlo.

Tvořila jsem zeleninové záhonoviště dvakrát na různých místech a průběh byl vždy stejný. První rok šlo všechno nádherně a následující dva až čtyři roky byly o tom, že se na záhonech vystřídaly v přemnožení různé druhy breberek a plžů. Pátým rokem už byla situace vyvážená a uklidnila se. Jediné, čím jsem mohla situaci podpořit bylo, že jsem udržela ruce v kapsách a nepodlehla potřebě mé mysli to řídit a řešit. Prostě jsem jen čekala, až se to vyřeší. Protože kdybych se sama postavila do role predátora, který odstraňuje přemnožené druhy, nikdo jiný by nedorazil, aby to řešil za mě. Tedy opět je to o tom zjistit, co dělám zbytečně navíc.

Třeba boby byly první dva měsíce úplně černé a obsypané mšicí bobovou. Nechala jsem to být a v době sklizně už tam nebylo skoro nic – tedy skoro žádné mšice, boby ano. Byla to investice do budoucnosti. „Mšicí raut“ přilákal nějakého predátora, který přemnoženou populaci omezil a usadil se v blízkosti záhonů. Ani nevím, kdo to byl. V příštích letech nebude mít mšice bobová šanci. Ano, ona tam bude, ale už se nepřemnoží.

To stejné se mi dělo se mšicemi na švestkách. Jeden rok jsem to úplně nechala bez ošetřování a od té doby mám klid. Mšice sídlí na zimolezech, kde mě nijak nevadí a udržují slunéčka sedmitečná v blízkosti.

Za mě se nejde při zakládání zahrady vyhnout těmto přemnožujícím situacím. Je to prostě součást vytváření pestrosti. Když mám na zahradě brukvovité rostliny, logicky to láká jejich požírače, ale pokud tam mám dostatečnou pestrost, tak tam číhá někdo další, komu chutnají třeba vajíčka, larvy nebo dospělí požírači. Je potřeba chvíli počkat, až někdo „dorazí“.

A jak tedy podle mě dosáhnout pestrost? Pomalu, ale jistě. Prostě to nějakou dobu trvá, než všichni ti tvorové budou přilákáni do zahrady a budou tam mít vhodné podmínky. Já osobně mám zkušenost, že je potřeba alespoň 5 let na nějaký rozumný základ. Živočišnou pestrost tvoří rostlinná pestrost a pestrost stanovišť.

Vše, co nabízí naše země, má svůj důvod. Všechny přírodní a přirozené děje a procesy se dějí samy od sebe bez lidského přičinění. To jen naše pyšná lidská mysl má potřebu do všeho zasahovat a celé to „lépe“ řídit, místo aby se držela v pozadí a jen tu a tam trochu podpořila, tu mírně směrovala a tady lehce pomohla, abychom měli hojnost.

Často, když v lese stojím před obrovským bukem, uvědomuji si, že člověk nemusel udělat vůbec nic, aby tento strom vyrostl. Jsme součástí těchto přírodních procesů ne jejich řidiči.

Tak co myslíte, kdo je na fotkách škůdce a kdo ne?

O tom, jak to vypadá na záhonech v noci je předchozí příspěvek http://oreska.cz/2020/05/27/nocni-zahrada-a-zahradnici/.

Volně rostoucí – bezúdržbový – částečně jedlý – živý plot

Připravila jsem článek týkající se volně rostoucího živého plotu, který mám už 5 let po výsadbě. Vycházela jsem při jeho plánování z všeobecně dostupných materiálů a nyní jsem vše na základě získaných zkušeností upravila a sepsala. Opět se jedná o můj osobní přístup k dané záležitosti v daném místě, v konkrétním čase. Berte to, prosím, tedy jen jako možnou inspiraci.

Volně rostoucí – bezúdržbový – částečně jedlý – živý plot

Zní to strašně složitě, ale ve skutečnosti se jedná o živý plot, kterému věnujete péči pouze při výsadbě a pak už neděláte nic. Tedy kromě toho, že se kocháte, jak krásně roste, kvete, voní, láká hmyz, je krmivem pro ptactvo, můžete některé druhy jíst a časem v něm hnízdí ptáci a pohybuje se i další drobné zvířectvo. … a vytváří příjemnou zelenou clonu od okolního světa.

Jak je plot velký? Podle druhů keřů, které si do něj zvolíte může mít 3-5m. Níže uvedené druhy jsou všechny listnaté, tedy na zimu opadají. Nejedná se o celoročně neprůhledný plot. A protože jsou to volně rostoucí keře, které se nestříhají ani jinak neořezávají, má plot také šířku kolem 3m. Je tedy na zvážení, jestli mám tak velký pozemek, aby se tam takový plot vešel.

Keře by se měly vysazovat ve vzdálenosti minimálně 1,5m od hranice pozemku. Až vyrostou, budou okraje větví na hranici pozemku.

Vypadá to tedy nějak následovně:

Plot může být jednořadý nebo může mít dvě linie, pak je šířka plotu ještě větší o vzdálenost linií. Minimální vzdálenost keřů mezi sebou je 0,75m. Minimální vzdálenost mezi liniemi je také 0,75m. Většina uvedených keřů zvládne růst takto blízko u sebe. Vzájemně se propletou a vytvoří pestrou živou bariéru. Důležité je, že všechny tyto keře potřebují pro svůj dobrý růst slunce nebo alespoň větší část dne na slunci. Ve stínu se jim nebude dařit.

1. Linie

– je u hranice pozemku a tvoří vnější bariéru. Zde je vhodné sázet keře, které jsou původní v české krajině nebo ty, které jsou pichlavé. Následujících pět keřů by mělo tvořit převážnou část výsadby. Mají výšku a šířku cca 3m, dobře se zahušťují, jsou původní, odolné a snesou případný řez pro obražení, pokud jsou vyholené zdola.

SVÍDA KRVAVÁ (CORNUS SANGUINEA)

PTAČÍ ZOB (LIGUSTRUM VULGARE)

DŘIŠŤÁL OBECNÝ (BERBERIS VULGARIS)

ZIMOLEZ OBECNÝ (LONICERA XYLOSTEUM)

RŮŽE ŠÍPKOVÁ (ROSA CANINA)

Tuto linie lze doplnit ještě o další keře, které už nejsou tak husté, ale zvyšují pestrost.

Doplňkové keře:

KALINA OBECNÁ (VIBURNUM OPULUS)

KALINA TUŠALAJ (VIBURNUM LANTANA)

ŘEŠETLÁK PROČISTIVÝ (RHAMNUS CATHARTICUS)

DŘÍN OBECNÝ (CORNUS MAS) (jedlé plody)

BRSLEN EVROPSKÝ (EUONYMUS EUROPAEUS) (pozor, je jedovatý, pokud se poškrábete o jeho trny)

Těchto 10 základních a doplňkových keřů už tvoří poměrně velkou pestrost.

2. linie

Pokud má být plot opravu „betalny“ je dobré vysázet i druhou linii, která doplní první linii, pokud bude plot vysázený do sponu (viz obrázek nahoře – keře se sází do pomyslných mezer za 1. linií). V druhé linii je možné vynechal pichlavé keře, pokud se obáváte, abyste se o ně neporanili. Naopak je možné 2. linii doplnit o další keře, které nejsou původní, ale zvýší rozmanitost a jsou třeba jedlé pro lidi.

Poznámka „jedlé plody“ znamená, že plody keře jsou jedlé pro lidi. Doporučuji před konzumací si zjistit podrobnosti o jednotlivých keřích, protože například řešetlák dokáže pěkně prohnat. Poznámka „dusíkatý“ znamená, že se jedná o leguminózní rostlinu, která přirozeně dodává do půdy dusík a tedy může podporovat okolní rostliny.

TAVOLNÍK VAN HOUTEŮV (SPIREA VANHOUTEI) – 2m

ZLATICE PROSTŘEDNÍ (FORSYTHIA INTERMEDIA)- 2m

SVÍDA BÍLÁ (CORNUS ALBA) – 2-4m

KOMULE DAVIDOVA (COMULE DAVIDII) – 3-5m

RŮŽE SVRASKALÁ (ROSA RUGOSA) –  1-2m – jedlé plody

KRUŠINA OLŠOVÁ (RHAMNUS FRANGULA) –  2-3m – dusíkatý keř

NETVAŘEC KEŘOVITÝ (AMORPHA FRUTICOSA) – 4m – dusíkatý, rozrůstá se

TRNKA OBECNÁ (PRUNUS SPINOSA) – 3-4m, jedlé plody, rozrůstá se

RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ (HIPPOPHAE RHAMNOIDES) – 3m, jedlé plody, dusíkatý

KDOULOVEC LAHVICOVITÝ – (CHAENOMELES SPECIOSA)- 2m – jedlé plody

VIŠEŇ PLSTNATÁ (PRUNUS TOMENTOSA) – 2m – jedlé plody

KALINA KLIKVOVÁ (VIBURNUM TRILOBUM) – 4m – jedlé plody

KLOKOČ ZPEŘENÝ (STAPHYLEA PINNATA) – 4m

ARONIE TEMNOPLODEC (ARONIA MELANOCARPA) – 2-3 m – jedlé plody

PUSTORYL VĚNCOVÝ (PKILADELPHIUS CORONARIUS) – 2-4m

Plot je možné ve druhé linii ještě dále zpestřit i dalšími středně velkými keři nebo stromokeři, které se třeba nevejdou do jiných míst pozemku. Tyto keře už nejsou tak husté a je potřeba jim dát více prostoru do stran, tedy vynechat jeden sousední keř, nebo tento větší keř trochu povystrčit ven z řady:

ŠEŘÍK OBECNÝ (SYRINGA VULGARIS) – 3-7m

HLOŠINA ÚZKOLISTÁ (ELAEGNUS ANGUSTIFOLIA)  – 3-9m, dusíkatý

HLOH JEDNOSEMENNÝ (CRATAEGUS OXYACANTHA) – 5-10m, jedlé plody, dusíkatý

MUCHOVNÍKY (AMELANCHIER) – 2-8m, jedlé plody

MIŠPULE NĚMECKÁ (MESPILUS GERMANICA) – 3-6m, jedlé plody

MYROBALÁN TŘEŠŇOVÝ (PRUNUS CERASIFERA) – 6m, jedlé plody

BEZ ČERNÝ (SAMBUCUS NIGRA) – 7m, jedlé plody

MAHALEBKA OBECNÁ (PRUNUS MAHALEB) – 3-10m, jedlé plody

ČIMIŠNÍK STROMOVITÝ (CARAGANA ARBORESCENS) – 4-6m, dusíkatý

Vytvořila jsem tímto způsobem cca 170m dlouhý plot ze 450 keřů. Sázela jsem prostokořené sazenice (bez balu) o velikosti do 0,30m. Sázení probíhalo na podzim, protože jindy nejsou prostokořené sazenice k dispozici. Sazenice jsme kupovali u školek Opolany a školek Montano. Cena jedné sazenice se pohybovala v rozmezí 6-25 Kč. Pořizovací cena 450-ti sazenic tedy jen lehce přesáhla 5 tisíc Kč. Sazenice jsme kupovali ve svazcích po 50-ti nebo 20-ti kusech, některé druhy byly jen v kontejnerech (třeba dřín).

Moje volba byla následující:

  1. Linie: svída 36 (ks), ptačí zob 36, dřišťál 36, brslen 36, růže šípková 36, krušina 10, kaliny 10+10, řešetlák 10, zlatice 20
  2. Linie: svída 14 (ks), ptačí zob 14, dřišťál 14, brslen 14, růže šípková 14, šeřík 20, krušina 10, kalina 10, řešetlák 10, kdoulovec 20, hlošina 50, arónie 15, dřín 5, hloh jednosemenný 5, hloh obecný 5

Před sázením jsem sazenice rozdělila do dvou kyblíků: na 1. linii, 2. linii a vyšší keře, abych to nemusela řešit při výsadbě. Pak už jsem jen z kyblíku tahala, co mi přišlo pod ruku. Ve druhé linii jsem přibližně každý 5. keř zvolila ze skupiny vyšších keřů.

Půdu jsme nijak speciálně nepřipravovali. Rýč jsem jen zašlápla do země, trochu jím pokývala a tím se udělal úzký otvor, do kterého jsem sazenici zasunula a přitlačila zeminu zpět. Lze samozřejmě připravit rýhu, vysypat kompostem atd. Ale to mi přišlo moc práce. Rozhodla jsem se, že potřebuji odolné keře (450 m.n.m.) a tak jsem jim to moc neulehčila. Počítala jsem s tím, že bude potřeba později třeba něco dosadit.

Sázení trvalo celkově asi dva dny. Zalévat nebylo potřeba, bylo vlhko. Nestihla jsem na podzim zasázet všechny keře, tak jsem udělala v hlíně hlubší výkop, do které jsem sazenice umístila na zimu a zasypala kořeny zeminou. Brzy na jaře (v březnu) jsem je vyjmula a plot dosázela. Některé už měly nasazené pupeny.

Po zasazení jsme keře hned řádně zamulčovali slámou, abychom v počáteční fázi růstu keřů potlačili plevele. Od té doby jsem na rostliny nesáhla. Soused omylem 20m plotu posekal sekačkou asi dva roky po výsadbě. Není to poznat, rostlinky byly už zakořeněné a hned obrazily. Podle mě se nechytilo tak 10-15 procent sazenic. Něco sežrali asi hryzci a jedno hodně suché místo je také znatelné. Po 5-ti letech má většina keřů 2m, některé jsou už 3-5m vysoké a to v místech, kde je dostatek vlhkosti. V pár sušších místech jsou keře třeba jen 1,5m vysoké, ale i tak už vytváří příjemnou zelenou clonu. Až a jestli vůbec uznám za vhodné, dosadím těch pár dírek. Naštěstí to je sem tam něco a většinou to spraví další linie bez dosazování.

Jak to bylo na začátku?

Jak to vypadalo po 4 letech na podzim?

A ještě pár tématických fotek.

Jde o jednu z mnoha milionů možností, jak vytvořit plot. Takto jsem to já udělala v roce 2014. V roce 2015 by to vypadalo jinak a letos – v roce 2021 – bych to opět udělala jinak.

Člověk, prostor a čas je jedinečná neopakovatelná kombinace.

PS: ——————————————————————————————————

Po zveřejnění mi přišel dotaz, co bych tedy změnila nyní v roce 2021?

Odpověď: Ve 2. linii bych nedávala brsleny a místo nich bych dala pustoryl, tavolník a třeba komuli. Větší keře (šeřík, hlošina, hloh) bych dala i do 1. linie a místo nich do 2. linie více dřínu a nějaké muchovníky. Dbala bych více na to, že když jsou v 1. linii vyšší keře, tak před nimi v 2. lini mají být některé z těch prvních 5-ti základních = husté.

Dále bych navezla na ten pruh pro sázení hnůj a překryla ho slámou alespoň půl roku předem (tedy nejpozději na jaře před podzimním sázením). Tím bych jednak obohatila půdu a zároveň odstranila plevel. Sázela bych opět na podzim a znovu řádně domulčovala slámou.

Asi tak, co mě teď napadlo. Ale neberte mě moc vážně, já jsem strašný lenoch a vytuňovač. Vždycky na základě získaných zkušeností najdu něco, co bylo možno udělat jinak.

Jaké druhy zeleniny vybrat pro pěstování příští rok?

I tak zdánlivě jednoduchá otázka, může mít velmi různorodou odpověď.

Mám doma tři chlapy. Zahrada je nás všech. Každý z nich má rád něco jiného. Přestože je zahrada především moje radost, i pánská část rodiny se podílí na jejím užívání svým dílem. Nejenže pomáhají s težšími fyzickými pracemi, zalévají (zejména o zalévání z hadice je takový zájem, že se na mě většinou nedostane), stříhají, sekají, mulčují ale zejména KONZUMUJÍ PLODY ZAHRADY.

Pro mě osobně je největší radost, když se jdou takzvaně „napást“. Je to stejná radost jako pro kuchaře, když strávníkům chutná jídlo, které vymyslel, uvařil a naservíroval.

Je jedno, jestli pánové snědí čerstvě utržené jablko, maliny, jahody, vytrženou mrkvičku, utrhnou si mátu do čaje nebo list naťové cibule na pomazánku. Kvůli tomu tu zahradu máme, aby jsme ty dobroty jedli.

Ze začátku jsem pěstovala zeleninu, kterou jsem si přála já a zohledňovala jsem to, co ze zeleniny připravujeme. Ale časem jsem zjistila, že to není ono a měla bych do plánování zapojit všechny členy rodiny, protože je to prostor a jídlo nás všech. A jelikož jsem tabulkový typ, vytvořila jsem DOTAZNÍK K VÝBĚRU ZELENINY.

Není to nic složitého. Obyčejná excelovská tabulka, ve které jsou zapsány všechny možné zeleniny, které zvládnu pěstovat. Každý člen rodiny má vyhrazen jeden sloupeček, kde se může svobodně vyjádřit k jednotlivým druhům zeleniny. A aby se nemohli navzájem ovlivňovat, vyplňují tabulku samostatně a odpovědi ostatních jsou skryté.

Číselné ohodnocení jednotlivých plodin je jednoduché:

  • 0 = nechci, aby se pěstovalo, nezajímá mě to, nechutná mi to
  • 1 = ano, to jím, občas si rád dám
  • 2 = určitě! pěstuj hodně, to mi chutná

Vyhodnocení je pak snadné. Vše, co má v součtu méně než 3 body se letos pěstovat nebude. Zároveň pak tabulku seřadím podle oblíbenosti plodin a mohu začít plánovat, co se kde a kdy bude pěstovat.

Ale úplně striktně se toho nedržím, letos jsem navíc propašovala pár bobů a několik pórků. Má někdo lepší systém pro inspiraci?

… a přitom je to taková blbost, že?…

Plán sledu plodin – 32 záhonů

Bývalá absolventka kurzu o Zeleninových záhonech Maruška mě požádala o pomoc při plánování sledu plodin na svých záhonech. Výzvu jsem přijala, protože se jedná o 32 záhonů se speciálními požadavky na množství jednotlivých plodin a střídání pěstování zeleniny s jahodami. S jejím svolením vyvěšuji na web jako možnou inspiraci. Vím, že by to šlo určitě udělat v mnoha jiných verzích, ale tahle se mě osobně i Marušce líbila.

Zadání:

  • 32 záhonů, střídání v tratích
  • hlavní plodiny: cibule, kořenová zelenina, česnek, dýně, zelí, brambory, jahody
  • podmínky střídání plodin: cibule nebo česnek (4 roky), brukvovité (3 roky), jahody (3 roky na jednom záhonu)

Rozčlenění záhonů

V takovém množství záhonů jsem zvolila rozdělení na 4 bloky a dále pracuji už jen v rámci každého bloku pouze s 8-mi záhony. Kvůli střídání tratí a pěstování jahod jsem zvolila bloky po 8-mi záhonech.

Každý blok je ještě rozdělen na dvě skupiny A a B. V každé skupině jsou tedy 4 záhony – tři zeleninové a jeden jahodový. Ve skupině je jeden záhony tři roky osázen jahodami a na ostatních třech se střídá zelenina v 1., 2. a 3. trat. Po třech letech pěstování, kdy by znovu začal cyklus tří tratí, se plodiny mezi skupinami A a B vymění a zároveň se změní i záhon, kde se pěstují jahody. Tím získáme další možnosti v časových odstupech pěstování jednotlivých plodin.

Na vysvětlování je to složité, ale v tabulce níže je to zřetelné. Každá plodina je jinak barevně označena, aby bylo vidět, kam se posouvá v následujícím roce. Ve sloupci za plodinou je uvedena i konkrétní trať pro daný rok. Modré políčko „MIX“ znamená, že se mezi sebou vymění plodiny mezi skupinami A a B.

Plán sledu pěstování plodin na 6 let

Hlavní plodiny na jednotlivé záhony jsou

  • do první trati (po podzimním vyhnojení) dýně, zelí, brambory
  • do druhé trati brambory (nevešly se všechny do 1 trati), celer, řepa, česnek
  • do třetí trati cibule, pastiňák, mrkev, petržel

Počítá se s tím, že k těmto hlavním plodinám se na záhonech pěstují i další plodiny v příslušné trati vhodně je doplňující a dále bylinky.

Vždy po sklizení třetí trati se každý záhon na podzim vyhnojí a jde znovu první trať nebo jahody. V tabulce plodin je podzimní hnojení označeno písmenem A.

S jahodami lze pěstovat na záhoně další doplňkové plodiny opět v tratích. Před novým umístěním jahod se záhon opět na podzim vyhnojí:

S jahodami jsou jako další možné plodiny navrženy (v souladu se snášelnivostí s jahodami):

  • v první trati: zelí, pórek, kapusta, ředkev
  • ve druhé trati: řepa, česnek, petržel
  • ve třetí trati: cibule, mrkev, špenát, fazolky

V obrázku „Seznam plodin v roce“ je zobrazeno, které plodiny se jako hlavní pěstují v daném roce. U hlavních plodin se to nemění, trochu jsou změny pouze u plodin s jahodami. Tak například ve 2. a 5. roce není u jahod cibule, tak se dá zvolit jako doplňková plodina do záhonů s hlavní plodinou mrkev. To stejné je v roce 1. a 4. s mrkví, kde se dá zase doplnit mrkev k cibuli jako hlavní plodině. Každou hlavní plodinu lze doplňovat vhodnými vedlejšími plodinami nebo bylinkami (viz článek Plánování zeleniny – kompletní podklady)

V obrázku „Dodržení střídání plodin“ jsou barevně označena políčka, kdy nebyl dodržen požadovaný odstup plodin. Vždy se jedná o česnek, který je umístěn pouze 2 roky po cibuli.

Pěstování zeleniny je stejně individuální činnost jako vaření, šití, kreslení atd. Co zahradník se svojí zahradou, to originál. Toto je jen jedna z milionu verzí pro Marušku a jejích 32 záhonů. Mě osobně to plánování a vychytávání kombinací v takovém objemu záhonů moc bavilo. I když pro sebe bych to asi neudělala. Jsem kreativní tvor a potřebuji si každý rok přemýšlet nad plánováním plodin znovu. Je to takový můj tradiční únorový rituál.

Zeleninový jedlý pugét

S koncem školního roku dostávají tradičně všechny učitelky od každého dítěte květinu. Vždycky mě zajímalo, co s takovým množstvím řezaných květin učitelky dělají? Jako nejpravděpodobnější se zdá varianta 14 dní plné vany květin.

Se svými dětmi jsem to většinou řešila nějak jinak. Moc fajn mi přijde varianta něčeho jedlého. A co to letos zkombinovat? Jedlý pugét! Rozhodně to není novinka, už jsem viděla pugét z klobásek, salámů a buřtů. Tak letos to bude zeleninový jedlý pugét.

Vše potřebné jsem našla na zahradě: brokolice, mrkev, cibule, listy zelí, hrášek, denivka (ta má jedlé a velmi chutné květy), červený len a lichořeřišnice.

Dobrou prázdninovou chuť, paní učitelko.

Záhony – o úhlu pohledu

Na každou věc v životě se lze dívat různým úhlem pohledu. Platí, že to, čemu dáváme pozornost, získává naši energii a roste. Proto je taková chuť vytvářet reklamy a přitahovat na sebe pozornost. To je důvod proč vědomě nevěnuji pozornost moc negativním věcem.

Pro příklad, jak to funguje na záhonech, jsem vyfotila 6 záhonů v červnovém stavu a vytvořila ke každému dva úhly pohledu. Každý si může vybrat ten, který je mu bližší. Já osobně preferují úhel pohledu „normálka“, který zde není popsán, ale jde o neutrální pohled na věc bez emočního podtextu. Pokud připostím, že je něco velmi „pozitivní“, tak vlastně připouštím, že existuje i „negativní“ protipól. Úhel pohledu „hrůza“ uvádím jen zde, jinak mu vůbec nevěnuji pozornost. Nicméně vše, co je tam napsáno je skutečnost, nic jsem si nevymyslela. Při detailnějším průzkumu fotek to lze zkontrolovat.

Přiznávám se dobrovolně, že mi komentář „hrůza“ moc nešel psát a dělalo se mi u toho zle od žaludku. Slabším povahám a těm, kteří si nechtějí nechat zkazit dojem z fotografií bujné zeleniny, tedy vůbec nedoporučuji číst komentář „hrůza“.

Mám zahradu pro radost a ne pro zlost. Preferuji ruce v kapsách před zbytečným lopotěním, abych něčemu „zabránila“, něčeho se „zbavila“, něco „zachránila“ a na čemkoliv „lpěla“. Základem je pestrost, vše ostatní se pak dostaví samo. Tvory různého charakteru na zahrádce potřebujeme, jinak bychom nemohli hrát svoji hru na pěstování a zahradničení. Chvíli mi trvalo, než jsem k tomu dospěla i v praxi, ale je to dost osvobozující.

ZÁHON 1 – 2.trať

NORMÁLKA– Pokus s mrkví vysetou na podzim vyšel. Podzimní mrkev má od začátku náskok před tou jarní, už sklízíme. Cibule sázená na podzim taky krásně funguje. Neočekávaně jako bonus vyrosty dva česneky po loňské sklizni. Černý kořen pěstuji poprvé a vypadá to na několik úspěchů. Beraním rohům se v této společnosti daří. Saláty jsou sklizené a další postupně dorůstají. Z květin se uchytilo pár měsíčků.

HRŮZA – Podzimní mrkev se nepovedla, bylo potřeba dosévat díry asi 20%. Nesprávně jsem si označila podzimní vyseté řádky, a pak jsem na jaře vysela mrkev moc daleko a zbyla tam zbytečná díra. Špatně jsem sklidila česnek a omylem dva vyrostly. Mám je vytrhnout? Nechytí nějakou nemoc, když jsou na záhoně s cibulí. Z předpěstovaných beraních rohů mi zůstaly jen dvě sazenice, tři zničily mšice. Saláty na okraji záhonu okusují slimáci. Z černého kořene vyklíčilo jen 8 semen. Nepodařilo se vypěstovat dostatek měsíčku.

ZÁHON 2 – 3. trať

NORMÁLKA – Poprvé pěstuji boby a rostou krásně. Zvládla jsem předpěstování, přesun do pařníku a pak i přesun ven. Vyzkoušela jsem, že zvládají krátkodobě i 0°C. Budu mít snad na příští rok svoje semena. Nyní čekáme, až se dostaví predátor, který v příštích letech bude regulovat mšici makovou. Hrášku se daří a dělá stín trhacím červeným salátům. Hlávkové saláty sklizeny, ledové dorůstají. První vlna ředkviček už je sklizena. Přesazený šnytlík se uchytil a roste i ten ze semínek. Předpěstovaný čtyřboč, saturejka i letničky zvládly přesun ven a daří se jim.

HRŮZA – Boby se doma moc vytáhly a po přesazení ven přestal růst terminál a vyrostly boční výhony. Nyní je plně obsypán mšicí makovou, květy odpadávají, asi nebude moc úroda. Druhý výsev ředkviček je plně ožraný od slimáků, kteří zlikvidovali i část druhých sazenic salátů (viz. noční video Slimák v akci). Novozélandský špenát ani kukuřice moc nerostou. Vysetý šnytlík se ujal jen částečně, protože ho vyhrabávali kosi.

ZÁHON 3 – 1. trať

NORMÁLKA – Po odstranění pařníku, kde rostla rukola, pak choy, mizuna, ředvičky, saláty a předpěstované sazenice, se zde dobře daří červenému zelí a sklidili jsme už dvě polní okurky. Vysetá zimní cibule už nabírá na síle, papriky/kapie budou mít hodně plodů. Předpěstovaná bazalka čeká na vetší teplo a slunce. Krásně vykvetlo pak choy, takže budu mít svoje semena na příští rok. Afrikány a krásenky čekají na sluníčko. Rajčata z vlastních semen bujně rostou.

HRŮZA – 4 trhací saláty v plné velikosti uschly, protože jim svinky ožraly stonek. Pak choy jsem nestihla sklidit, takže vykvetlo a už se nedá jíst. Slimáci sežraly po obvodu asi 4 saláty. Zelí se moc vyhnalo v pařníku a utlačuje papriky. Okurky rostou v tom chladnu pomalu. Omylem jsem ulomila terminál jednoho rajčete s množstvím květů. Bazalka roste strašně pomalu. Omylem mi tam rostou dýně hokaido, které jsem vůbec nechtěla. Jsou ze semínek z loňského kompostu.

ZÁHON 4 – 2. trať

NORMÁLKA– V pařníku zde brzy zjara byly kedlubny, brokolice, boby, saláty a letničky na předpěstování. Část modrých kedluben je již sklizena, bílé budou brzy ke sklizni. Brokolice se mají čile k světu. Po dvou předchozích neúspěších mi vyklíčila i petržel po zalití teplou vodou a trpělivém čekání 3 týdny. Pastiňák se také prokousává přes brokolici. Saláty jsou sklizeny a další vlna ledových už dorůstá. Žlutá řepa se schovávala pod bujnými kedlubnami a teď dostává prostor. Letní pórek dostane po sklizni bílých kedluben také více prostoru k růstu.

HRŮZA – Při předpěstování se mi pomíchaly bílé kedlubny a brokolice, takže jsou brokolice moc hustě zasázené. Pórek je utlačován kedlubnami, které jsou kvůli mokrému květnu hodně bujné. Saláty na okrajích jsou pravidelně okusovány slimáky. Řepa roste pomalu, čtyřboč z přímého výsevu je malý a ožraný od slimáků, kteří ožírají i letničky na okrajích. Brokolice jsem dala moc blízko a utlačují petržel a pastiňák.

ZÁHON 5 – 3. trať

NORMÁLKA – Ze záhonu už je sklizen téměř všechen hlávkový salát. Ledový salát už dělá pěkné hlávky. Kozlíček z jarního výsevu je také už připraven ke sklízení. Koriandr pěstuji poprvé, a jde to dobře. Ze šalotky už měsíc otrhávám zelené listy. Mák zkouším pro zábavu a na okraji se uchytilo pár slunečnic. Letničky zde klíčí z přímých výsevů. Hladkolistá petržel dobře vyklíčila. Majoránka čeká na teplejší počasí.

HRŮZA – Špenát mi ze dvou výsevů vůbec nevzešel. Výsev kozlíčku jsem musela opakovat, vyzobali ho kosi. Kudrnka je bídná a kerblík není skoro žádný. Majoránka jde taky letos pomalu. Pár salátů bylo sežráno slimáky ve fázi sazenic. Na máku je mšice maková. Kopr už tu není, protože ho kompletně zlikvidovaly svilušky.

ZÁHON 6 – brambory

Tento záhon jsem už letos nechtěla vůbec používat. Švestka nad ním už je tak velká, že je ve stínu až polostínu téměř celý den. Tak jsem zkusila experiment s bramborami ve slámě a ve stínu.

NORMÁLKA– Ano, brambory jde pěstovat i na poměrně stinném místě. Po naklíčení v bedně se mají čile k světu pod vrstvou slámy. Pár fazolí a fazolek na nejosluněnějších místech už vylézá ven. Na to, že je to záhon ve stínu, mám radost. Příští rok sem půjdou už trvalky.

HRŮZA – Brambory v úplném stínu stromů rostou pomalu a poslední vpravo dole na prvním snímku neroste skoro vůbec. Hodně fazolí vyhrabali kosi. Slimáci ožírají fazole, které lezou ven a ožraly i část předpěstovaných popínavých letniček.

Takhle fungují záhony mě. Není moc zahradníků, kteří prezentují „neúspěchy“. A kolik znamená vlastně úspěch? 100% nebo 82% nebo 73% nebo 67% nebo 49%, či 12%. Příroda nic takového neřeší. Rozhazuje stovky a tisíce semen v naději, že se něco uchytí. Tak proč zrovna já bych si měla kazit radost ze sklizně nějakými procenty.

Pohled „hrůza“ vůbec v běžném životě nepoužívám. Používám jen pohled „normálka“, protože čemu dávám pozornost to roste a budu si to přitahovat do života i v budoucnu. A já si chci přitahovat krásnou zeleninu.

Noční zahrada a „zahradníci“

Nikdy by mě nenapadlo jít fotit zahradu v noci. Napadlo to mého dvorního fotografa iToncka. Strávili jste tam asi hodinu a pak nechali jen tak z legrace běžet GoPro se snímáním po 5-ti sekundách až do vybití baterie. Kromě průletu ISS jsme náhodou natočili 1,5 hodinovou hostinu slimáka na hlávkovém salátu. Jeho technika okusu je prostě dokonalá! Pozorní diváci mohou zahlédnout i druhého slimáka a svinku. Pozor, záběry ve videu mohou být drastické i pro otrlé zahradnické povahy!

Detailní prohlídka noční zahrady může nejen být velmi inspirativní, ale i zdrojem otázek, nad kterými člověk do té doby nikdy nepřemýšlel. Kdy mravenci spí? Běhají po zahradě i v noci a starají se o mšice. Že by měli spaní na směny? A kolik času denně prospí? A jak ví, kdy mají jít spát a kdy mají službu? Zatímco zahradník spí, venku je stejně živo jako ve dne. Mezi další aktivní tvory patří třeba svinky a stinky.

Jídelníček slimáků je pestrý. A stejně jako platí při výběru jídla u dětí, i u slimáků je lepší, když to křupe. Vlastně mám pro ně pochopení. Čerstvá křupavá zelenina je prostě neodolatelná.

Téma slimáků je věčné, ale nejvíce přichází vždy na přetřes v květnu. Při májových deštích se jim daří a mají chuť na čerstvě vysazené sazeničky choulostivějších druhů zeleniny. Slimáčí aktivita zůstává v hledáčku zahradníků maximálně do poloviny června. Pak už jsou rostlinky dostatečně velké, aby je okus zcela nezničil.

Mnohým zahradníkům se vyplatí na ten měsíc vytvořit opatření, aby slimáci na malé sazenice nemohli. Například použít měděné límce, omotat posekanými kopřivami nebo obsypat sazenice štěpkou s carbomulčem, po kterých se slimákům hůře leze. Pomáhá i položení prken mezi nebo na záhony a polední sbírání slimáků. Zaručeným receptem jsou běžci = plžožravé kachny, které mají slimáky rády. I ropuchy přiloží svůj žaludek k dílu. Každý si může najít svůj způsob, jak na to, nebo to prostě nechat být, až to přejde tak, ajko každý rok.

Nemá smysl proti slimákům bojovat, jde o to najít společnou „řeč“ a rovnováhu.

Ještě pár fotek květnové zeleniny v noční tiché orosené atmosféře.

Vodní prvek = stará vana

Základem pro přírodní zahradu je pestrost na všech úrovních. Pestrost rostlinstva a živočišstva podporujeme vytvářením různorodých prostředí. Čím pestřejší prostředí, tím lépe.

Vodní prvky mohou mít různou formu i velikost. Vodní plocha, jakkoliv velká, ale hlavně celoročně zavodněná, přiláká další živočichy, kteří rozšíří rozmanitost prostředí (žáby, dravý hmyz). Vodní prvek vylepší mikroklima a v neposlední řadě je i krásný. Pokud není součástí pozemku studánka, potok, řeka, jezírko, rybník nebo pramen, lze vytvořit vodní prvek například ze staré vany. Snad na všech zahrádkách se najde prostor o rozměrech 1.80×0.80 m, kam se dá vana umístit.

Nejlepší je najít klidné stinné nebo polostinné místo. Mám vyzkoušené, že to funguje i na celodenním úpalu, ale jsem v 450 m.n.m. Je dobré mít k vaně přístup, abychom se mohli kochat jejím životem v budoucnu, ale neumisťovat ji na příliš frekventované místo. Šlápnutí po tmě do vany není nijak příjemným zážitkem pro nikoho ze zúčastněných.

Jak na to?

Jednuduché schéma osazení staré vany jako vodního prvku.

Potřebujeme vanu, nebo jinou starou použitou kovovou, plechovou, pozinkovou, smaltovanou nebo litinovou „nádobu“ velikosti alespoň 0,50 x 0,50m a hloubky 0,40m. Staré vany se dají za minimální cenu sehnat ve sběrných surovinách nebo na různých bazarech. Myslím, že mě to stálo před několika lety asi 300,-Kč za kus. Lze použít i staré kovové zednické nádoby a maltovníky.

Důležitým prvkem je zkouška, zda vana neteče ještě před jejím osazením do terénu. Napustím plnou vanu a nechám přes noc. Otvory po výtoku a přepadu se dobře utěsní např. laboratorní gumovou zátkou Verkon. Dodávají se v mnoha různých velikostech. Při nejasnosti výběru velikosti doporučuji koupit větší a případně upravit seříznutím. S malou zátkou se nic moc vymyslet nedá.

Laboratorní gumová zátka utěsní otvory.

Vanu je dobré zakopat tak hluboko, aby vrchní okraj vany byl zároveň s terénem. Já jsem na vykopání některých jam použila bagr, protože byl zrovna na místě a dělal jinou práci. Pokud se jáma kope ručně, je vhodnější zvolit období, kdy není zem příliš suchá a tvrdá. Můj mladší syn František (11 let) vykopal s kamarádem jámu pro maltovník za necelou hodinu.

Fajnšmekři mohou vanu urovnat do vodováhy, aby byla hladina pod okrajem vany všude stejná. Ale je to vidět jen první půlrok, pak to krásně zaroste vegetací.

Osazená vana zatím bez kamení, vody a rostlin, ale s klacky, aby mohli brouci z vany vylézt.

Po pečlivém umístění zátek je dobré dát na dno vany kameny, kamínky, drť nebo cokoliv podobného, co pokryje dno a napodobí přirozené podmínky na dně.

Do vany se umístí jedna nebo dvě vodní rostliny, které odčerpávají živiny z vody, kvetou, čistí vodu a opět dotváří pestrý celek vodního prvku. Nabídky vodních rostlin jsou v některých větších zahradnictvích a lze je najít jako „vodní a bahenní rostliny“ i u prodejců jezírek. Při jejich výběru je dobré dbát na hloubku pěstování ve vodě pro danou rostlinu. Každá rostlina má jiné podmínky. Oblíbené jsou kypreje, kosatce, vodní máta, puškvorce atd. Tyto rostliny většinou mají hloubku pěstování 0 až -20 cm. Povrch hlíny je ve stejné výšce jako hladina vody nebo 20cm pod ní (při plné vaně). Na kolísání hladiny v tomto rozsahu jsou rostliny přizpůsobené.

Čerstvě osazený starý maltovník (foto IToncek)

Vodní rostlina potřebuje mít dostatek možností k filtrování vody. Prodávají se v malých květináčích, ale je vhodné je přesadit do speciálních košů na vodní rostliny, nebo textilních košíků (např. jezirkabanat.cz). Lze použít i staré velké keramické květníky, nebo použité plastové kyblíčky s dostatečným množstvím otvorů na dně a v bocích pro prorůstání kořenů. Pokud potřebujeme rostlinu umístit výše, stačí květník podložit starými cihlami.

Nezbytnou součástí vany jsou záchranné prvky. Jedná se o libovolné dřevěné klacky. Umístí se tak, aby se jich mohli chytit živočichové, kteří omylem spadli do vody. Doporučuji dva klacky křížem na každou stranu vany.

Již rok po osazení je vana bujně osídlena.

Okolí vany je možné nechat být, tak jak je. Nebo je možné vanu obklopit dřevem (klacky) či kameny. Vanu je možné osázet rostlinami (trvalkami) dle vlastního výběru a místních podmínek, nebo nechat, co se tam samo uchytí. Kolem vany bude vždy poněkud bujnější rostlinstvo než jinde.

A teď nastává má nejoblíbenější fáze. Nechat to být, ať se nastolí rovnováha sama.

Občas je dobré zkontrolovat, zda neuhynuly vodní rostliny (proto jsou tam dvě) nebo neopadla moc hladina vody. Existuje názor, že se musí často voda dolévat. Já tuto zkušenost nemám. Vany mám na plném slunci v nadmořské výšce 450 m.n.m. a v polostínu a stínu v 300 m.n.m. V teplejších oblastech může vana více vysychat, proto je dobré je umisťovat spíše do polostínu nebo stínu, případně na místo, kde nebude problém vodu doplnit. Voda může být zpočátku zakalená, zarostlá žabincem, ale časem se celý miniekovodní systém vyváží. Za pět let jsem vany ani jednou nedoplňovala vodou. Jen jsem dvakrát v předjaří nahrabala na vanu sníh z okolí, který pak roztál a vodu doplnil.

Různí živočichové velmi rychle objeví nový vodní prvek v zahradě a oblíbí si jej. I mě baví se dívat, jak to tam žije a rychle se proměňuje.

Rajčata v „rostoucích květináčích“

Jsem rajčatožrout. Mám ráda rajčata v jakékoliv formě, ale nejraději čerstvě utržené přímo z keříčku. Proto pěstuji hlavně malá rajčátka.

Hledala jsem, jak je jednoduše předpěstovat bez několikanásobného přesazování do stále větších květináčů. A jako vzorový lenoch jsem metodu našla.

Netrpělivým zahradníkům se často stává, že rajčata vysejí moc brzo a pak v polovině dubna už jejich vytáhlé rostlinky rajčat pomalu dosahují k horním okrajům okna. Já seju nejdříve v polovině března. Používám půllitrové pivní kelímky. Do jejich dna jsem udělala horkou špejlí 4-5 dírek. Na dno dám asi 5 cm substrátu (kompost s vermikulitem) a vložím dvě svoje semínka.

Kelímky umístím na okno a čekám. Až vyrostou obě sazeničky do velikosti cca 10cm s minimálně 4-mi pravými listy (tedy 6 včetně těch děložních) tu menší vytrhnu a přisypu do kelímku asi 5cm substrátu až po druhé listy. A opět čekám, zalévám a trochu přihnojuji.

Sazeničkám je dobře, mají díky kelímku svůj soukromý „skleník“. Zanedlouho už mají opět další vrstvu listů. Podruhé přisypu cca 5cm substrátu. Někdy odstraním listy, které by se jinak zasypaly zeminou, ale rostlinkám je to většinou jedno.

A opět minimální péče, a to už je téměř konec dubna. Začínám sazenice otužovat občas venku. Pokud nehrozí zmrzlíci, přemístím je už klidně ven na záhon. Jsou velmi silné a mají velký kořenový bal. Už je není nutné sázet hlouběji, než se pěstují. Rostou krásně a často v jejich blízkosti pěstuji bazalku.

Z těch nejhezčích a nejchutnějších plodů si nechám semínka na další rok. Stačí je odmočit pár dní ve vodě a usušit.

Fotografie rajčat dělal můj syn. Vždycky se mi sbíhají sliny, když je vidím. Nejraději mám rajčátka s mozzarellou, s čerstvou bazalkou lehce pokapané balzamikovým octem nebo redukcí.

Plánování zeleniny – kompletní podklady

STŘÍDÁNÍ TRATÍ, KOMBINOVÁNÍ ZELENINY, SMÍŠENÉ KULTURY, OSAZOVACÍ PLÁNY

TENTO PŘÍSPĚVEK MŮŽE BÝT PŘÍNOSNÝ POUZE PRO BYTOSTI, KTERÉ ZNAJÍ PRINCIPY PERMAKULTURY. BEZ ZNALOSTÍ PRAVIDEL PERMAKULTURNÍHO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY TO NEMUSÍ FUNGOVAT.

Často jsem žádána o podklady pro plánování zeleninových záhonů. Níže jsou přiloženy dvě tabulky, které jsem vytvořila z různých podkladů, ale hlavně z materiálů Jardy Svobody. Většinou se jedná o zápisky z jeho seminářů a výtah z jeho skvělé knihy Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost. Jardovi jsem tabulky nabízela do knihy, ale on není tabulkový typ – narozdíl ode mě. Čerpala jsem z další asi desítky různých podkladů, které se v určitých aspektech shodovaly, ale někdy se úplně rozcházely.

Ráda bych zde upozornila na fakt, že neexistuje jednoznačný názor na to, které kombinace zelenin si škodí, jsou neutrální nebo si prospívají. Někomu může některá kombinace fungovat a někomu zase vůbec ne. Jde o orientační tabulku a i já ji průběžně měním podle získaných zkušeností. Kombinování zeleniny je velmi individuální záležitost, která závisí na mnoha vstupech. Nemá smysl mi psát, že ta či jiná kombinace zeleniny Vám funguje. Já to mám prostě takto.

Já se hlavně snažím dodržovat STŘÍDÁNÍ TRATÍ (1, pak 2, pak 3 + na podzim hnojení a znovu 1-2-3 atd). Hlídám si u brukvovitých a hrášku dodržování časového odstupu na jednom záhonu. Snažím se kombinovat čeledi, aby to bylo pestré. Hlídám si i VELIKOST ROSTLIN, aby si navzájem nestínily (třeba fazole dávám na severní stranu záhonu). Používám stupňovitou výsadbu.

Trochu je potřeba dbát na POTŘEBU DUSÍKU a nedávat dohromady plodiny s úplně rozdílnými požadavky.

Pro mě je velmi důležitá PESTROST každého záhonu a doplňování BYLINEK a KVĚTIN přímo do záhonu. Podporuje to zdraví, vůni a vitalitu pěstovaných plodin. A navíc je to krásné.

Dá se velmi dobře hrát s předplodinami, hlavními plodinami a následnými plodinami. Ale to už je trochu vyšší dívčí. Mě to moc nebaví, protože do každé díry hned něco zaseju nebo zasadím něco spontánně.

Teď si hraju s využíváním pařníků na jaře, v létě a na podzim. Zatím jsem ve fázi pokusů. Tam je také mnoho možností.

Pro fajnšmekry může být zajímavé používat Výsevní dny Marie Thunové. Nebudu to více rozepisovat, je toho na netu mnoho. K tomu slouží v tabulce sloupeček „Plodící část rostliny“.

Tak jako se vším je to hlavně o cviku a nebát se to zkoušet. Každá zahrada je jiná a neexistuje instatní návod na úspěch. Dělám různé experimenty, někdy to vyjde a někdy je to jen dobrá zkušenost.

V přiloženém souboru TABULKA ZELENINY je většina základních zelenin s informacemi o pěstování.

Tabulka zeleniny

V souboru KOMBINACE ZELENINY jsou moje sesbírané a upravené poznatky.

Kombinace zeleniny

Zeleninové záhony – hlubinné a vyvýšené – detailní návod

TENTO PŘÍSPĚVEK MŮŽE BÝT PŘÍNOSNÝ POUZE PRO BYTOSTI, KTERÉ ZNAJÍ PRINCIPY PERMAKULTURY. BEZ ZNALOSTÍ PRAVIDEL PERMAKULTURNÍHO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY TO NEMUSÍ FUNGOVAT.

Vyzkoušela jsem obojí a každé má svoje výhody a nevýhody. Skladba obou typů záhonů je shodná. Rozdíl je pouze v tom, jak velká část záhonu je pod a nad zemí. Obojí jsou 80cm hluboké. Výhodou této skladby je, že se záhony nikdy neryjí a hnojí maximálně 1x za 3 roky shora (při střídání tratí). Na záhonky se nesmí šlapat, aby zůstaly kypré. Nejsou v nich krtci, protože jsou moc kypré. Postupem času stále lépe plodí a při správném mulčování a údržbě jsou bezplevelné a vyžadují minimum zálivky. Plodí ihned (sela jsem ihned po dokončení). Vyžadují minimum údržby a jsou stále více úrodné.

HLUBINNÉ ZÁHONY

Mají pod zemí 60cm a nad zemí 20cm. Je tedy potřeba vykopat jámy o hloubce 60cm. Já jsem volila délku 3m. Pak už mi přijdou záhony moc velké a pokud se něco vymkne, potřebuji sebrat více síly, abych záhon obstarala. Šířku mám 110cm, ale je to na mě maximální hranice šířky. Měřím kolem 170cm a jsou momenty, kdy se mi do středu záhonu už hůře dosahuje. Rámeček je z modřínových prken v rozích zpevněný příčkami.
Výhodou zahloubených záhonů je jejich menší prosychání. Mám je v poměrně jílovité půdě a o zálivku se není téměř potřeba starat, kromě péče o řašící a malé rostlinky. Nevýhodou je nutnost udržovat dobře bezplevelné cestičky. Mám je široké 60cm mezi záhony a 80cm v podélném směru. Jejich skladba je dvojitý karton, sláma a štepka. Než se to řádně odplevelí, chce to alespoň 3 roky každoroční péče. Jinak plevel proroste vrstvu kartonů a pak se lehce rozroste i do záhonů. Hůře se v hlubinných záhonech řeší i případně bariéry proti slimákům. Ale to je stejně jen otázka prvních několik let, než se vše vyváží a invaze slimáků opadnou.

VYVÝŠENÉ ZÁHONY

Mám je 40cm pod zemí a 40cm nad zemí. Volila jsem vzhledem k rozměru zahrady délku 200cm a šířku 100cm (aby šel navrch posadit pařník). Materiál jsou modřínové fošny. Očekávaná životnost 20let. Rohy jsou zpevněny hranoly zevnitř. Cestičky jsou široké 60cm a vzhledem k výšce 40cm se dá bez potíží projet kolečkem mezi záhony. O cestičky se nemusím starat, jsou z trávy, kterou občas posekám (opět souhlasí s rozměrem 60cm na šíři sekačky). Výhodou vyvýšených záhonů je, že se nemusím tolik ohýbat nebo sedět ve dřepu. Často sedím na rámu protějšího záhonu. Další výhodou je lepší obranyschopnost záhonů proti slimákům a odolnost proti plevelu z cestiček. Případně se dají vně umístit měďené pásky, které je odradí alespoň částečně. Nevýhodou je větší prosychání okrajů záhonu z důvodu prohřátí dřeva sluncem.

Skladba záhonu je jasná z přiloženého schématu. Poměr Dusíkatých (N) a uhlíkatých (C) materiálů je cca 1:25. Dusíkaté musí být přímo na uhlíkatých, aby je „zažehly“.
Skládání záhonu odspodu je v uvedeném pořadí:

  1. větvičky a větve – vyhýbat se čerstvému dřevu, které by mohlo zakořenit (např. vrba)
  2. klády, pařezy – mohou být čerstvé, nahnilé, suché, klidně až průměr 40cm
  3. sláma / seno – tloušťka tak, aby zakryla spodní vsrtvy
  4. voda – tuto vrstvu prolít vodou a ušlapat
  5. vrstva hnoje, bioopdpadu, mokré trávy – navíc cokoliv co je mokré a zapáchá (kompaktní pokrytá plocha – tenká vrstva 5cm)
  6. část hlíny z vykopaného záhonu (10cm)
  7. biouhel – dřevěné uhlí na vylepšení půdních vlastností – stačí posypat
  8. kamenná moučka – jezdím si s kyblíky nabírat prach do lomu – stačí posypat
  9. větvičky – viz 1., tentokrát už tenčí max do síly palce
  10. sláma – tloušťka tak, aby zakryla spodní vrstvy
  11. voda – tuto vrstvu prolít vodou
  12. hnůj – tenká vrstva která pokryje plochu
  13. jemná hlína z výkopu – 10cm
  14. biouhel viz 7.
  15. kamenná moučka viz 8.
  16. kvalitní kompost + perlit (vermikulit) + biouhel + kamenná moučka – směs o tloušťce 10cm

Vrstvy se sešlapávají co nejvíce to jde a prolévají vodou, aby se záhon co nejvíce zhutnil. I tak klesne v prvním roce až o 20 cm a další rok minimálně o 5cm.

Do hlubinného záhonu použiji asi 1/3 vykopané hlíny, do vyvýšeného 40cm to bylo akorát spotřebováno.

Zeleninové záhonky je nejlepší mít pár kroků od kuchyně. V předchozích letech jsem je měla 20km od domu a poměrně úspěšně jsem otestovala, že i tak to jde. Ale ten luxus, mít zeleninu hned pod okny je neocenitelný. Ráno si vyjdu ještě v županu nebo noční košili na zahradu a projdu se mezi tou hojností. Pokud je očekáváno velké teplo, sklidím zrovna zeleninu na ten den a dám do lednice. V poledne je třeba salát trhaný na zahradě poněkud ovadlý. A u toho si natrhám i ovoce do ranního smootie. Krása!

Každý rok je oříškem výběr pěstované zeleniny. Každý člen rodiny mohl vyjádřit svůj názor, co chce na záhonech mít. Udělala jsem tabulku se všemi zeleninami, které mohu pěstovat a každý se mohl vyjádřit čísly (od 0 do 2), co by chtěl. Nakonec jsem vše sečetla a do výběru šlo jen to, co mělo vyšší čísla naž 4. Takto například vypadla z pěstování cuketa, fenykl, kadeřávek, květák, mangold a patizon.
Z ostatního jsem sestavila 5 záhonů. Po dvou záhonech s 1. a 2., tratí a jeden s třetí tratí. Zatím mi chybí 6. záhon, tak ho beru jako fiktivní, aby se mi tratě pravidelně střídaly.
Vytvoření plánku vhodných kombinací mi nezabralo více než hodinu. Málokdy to přesně dodržím, protože každou vytvořenou díru po sklizené zelenině hned opět osazuji. Snažím se ale vždy už jen opakovaně sázet nebo set to, co na záhoně zrovna je, ale třeba na jiném místě.

Zeleninové záhony 2020

Každé jaro je to stejné. Nastane moment, kdy mi přijde energie na tvorbu plánku zeleniny, předpěstování, setí, sázení atd. Nelze to zastavit, je to silné jarní puzení, kterým prochází naše země. Doslova to ve mě bouchne a musí všechna ta chuť něco vypěstovat ze mě ven. Velkým aktivátorem je jarní sluníčko.

Takto vypadají záhony v půlce března. Původně byly od listopadu všechny přikryté vrstvou slámy. Nejbližší záhon „pod oknem“ je už od podzimu osázen cibulí a oset mrkví. V únoru z něj byla odstraněna sláma. Cibule už je 2cm venku a mrkev má první lístky. V březnu byl doset měsíček a kozí brada. Geotextilie chrání rostlinky před mrazem, ptáky a kočkami. Zůstane na záhonu až do konce dubna. Později přijdou na záhon i papriky.

„Druhý“ záhon ještě spí pod vrstvou slámy, ale uvnitř je čilý život. Bude tam třetí trať – hrášek, fazole, fazolky a předpěstované boby.

„Třetí“ záhon a záhon „u jabloně“ jsou dočasně osazeny pařníky – vysvětlení níže.

Letos zkouším použití pařníků od února do srpna. V jarních měsícíh ho používám na předpěstování a rychlení. V květnu se přesunou před záhon malin, kde budou až do srpna vytvářet příjemné prostředí melounům.

Hledala jsem pro sebe vhodný způsob zaznamenávání zeleniny na jednotlivých záhonech. Mě se osvědčila obyčejná excelovská tabulka. Co je podtrženo, tak je ve stavu předpěstování, co je zakroužkováno, je už na svém místě.

Jsem člověk, který stále něco mění a vylepšuje. Dodržuji hlavní rámec (tratě, střídání čeledí plodin), ale v průběhu roku zaplňuji místa na záhonech krátkodobými plodinami dle libosti.

„Třetí záhon“ v únoru – jsem lenoch a nechce se mi zapisovat a označovat, co jsem kde zasadila. Fotka řekne mnohem více. Vyseto zleva cibule sečka, 3 druhy salátů, ředkvičky, pak choi, špenát, rukola a mizuna. Ideální kombinace na jarní očistu.

V půlce března se mají čile k světu hlávkové saláty, ředkvičky, špenát, pak choi, rukola a mizuna. Ostatní trochu utrpělo ranními mrazíky. Nevadí, dosejeme, co se nechytlo. Zajímavý je rozdíl v rostlinkých na plném slunci a částečně ve stínu. To mě moc baví, alespoň to nebude vše najednou. Po sklizni sem přijde předpěstované zelí, okurky a rajčata.

Druhý pařník na záhonu „u jabloně“ slouží k otužování předpěstovaných bobů, kedluben, brokolic a zelí. Květináčky jsou částečně zahrabané v zemi kvůli udržení teploty půdy uvnitř. Nevyužitá vzdálenější část pařníku je osetá kedlubnami. Za pařníkem zbývá část záhonu, kde byla vyseta petržel a pastiňák, zpětně přikrytá tenkou vrstvou slámy.

Pařníky mají otevírání k sobě, abych nemusela záhonky obcházet. Vlevo je pod tenkou vrstvou slámy petržel a pastiňák. Vpravo ještě venkovní část záhonu „spí“ pod zimní vrstvou slámy.

Pátý záhon „u vína“ je v jiné části zahrady. Letos bude produkovat třetí trať. Zatím vyset polníček, kudrnka, špenát, kerblík, kopr, hladkolistá petžel a majoránka. Později je doplní kukuřice, předpěstovaná bazalka, měsíček a do volných míst saláty.

A nezapomenout na geotextilii. Přitěžuji ji zbylou dlažbou. Rozměr plachty je o něco větší, aby mohly rostlinky volně růst. Zalévání záhonu je možné bez předchozího odkrytí geotextilie. Na konci dubna geotextilii odstraním, omyju, osuším a další rok je opět připravena k ochraně jarních záhonů.

Letos jsem zkusila pro předpěstování Jiffy. Bobům se to líbilo, okurky se zatím klubou. Rašelinové květináčky prospívají i paprikám. Tyto dvě zeleniny jsou umístěny přímo na topení v mé ložnici.

Takto vypadaly záhony v loňském roce na začátku června. Letos to bude úplně jiný obrázek. A přesně o tom je permakultura = pestrost v každém prvku. Záhony vypadají každý rok jinak.

Rostliny vhodné k ořešáku = tolerantní k alelopatii

Alelopatie je schopnost rostliny vylučovat do svého okolí látky, které omezují růst ostatních rostlin ve jejím okolí. Rostlina si tak vytváří pro sebe dostatečný prostor bez konkurence.

Případ alelopatie se nejčastěji řeší v souvoslosti s OŘEŠÁKEM libovolného druhu. Pod vzrostlým ořešákem většinou najdeme jen řídkou trávu. Alelopatie se může projevovat i do širšího okolí stromu, než je okraj koruny.

Naštěstí je příroda tak pestrá, že existují i stromy, keře a byliny, které jsou tolerantní k alelopatii a jsou ochotné růst v blízkosti ořešáku.

Každý ořešák může mít různě silnou alelopatii, je tedy vhodné vyzkoušet více možností. Pokud je strom silný alelopat, nemusí ani některé tyto druhy v jeho okolí prospívat. Naopak pokud je slabší alelopat, budou ho snášet i jiné zde neuvedené druhy.

Seznam je průběžně aktualizován dle nových poznatků.

Při výsadbě ořešáků jsem řešila jejich časté namrzání. Inspirovala jsem se ve volné přírodě, kde ořešáky s oblibou rostou přímo v keřích. Vhodným řešením je tedy sázení sazeníc (nebo jen ořechů) přímo k dusíkatým keřům. Dobrou volbou je například Žanovec měchýřník nebo Krušina olšová. Tyto dusíkaté keře rostou maximálně do výšky 3-4m, dodávají do půdy dusík, který podporuje růst ořešáku a vytváří příjemné mikroklima mladým sazenicím a omezují omrzání. Časem je ořešák přeroste a vytlačí.