Zimní pórková džungle

Pórek je moje oblíbená zelenina. Dá se využívat opravdu na mnoho způsobů. Málokdy jej používám jako hlavní ingredienci, ale opravdu často ho do jídla „přistrčím“. Navíc má obrovskou výhodu v tom, že může zůstat přes zimu na záhonu.

Po pěti letech pokusů s pěstováním pórku se to letos konečně podařilo. Co nevyšlo v minulých letech? Pórky byly malé a velmi často v nich bydlely vrtalky pórové. A nepomohlo ani to, že jsem si sadbu koupila a sama nesela.

Jak to tedy bylo letos?

S pěstováním pórku jsem začala 1.března. Do malého volného místa v rohu pařníku jsem vysela semínka pórku do hloubky přibližně 0,5cm. Žádná speciální odrůda to nebyla – Pór pravý zimní, odrůda Janosik.

Pro předpěstování pórku a většiny dalších plodin používám záhon v první trati, protože je volný již od konce února a předpěstované rostlinky se sází na záhon až v druhé polovině května po odstranění pařníku. Pak jsem opravdu dlouho nedělala nic, kromě zalévání. A tak se stalo, že jsem na pórek zapomněla. I to je někdy vhodná taktika.

Zelenině občas přílišná péče neprospívá. Prostě potřebuje svůj klid, a ne aby do ní někdo pořád šťoural. Takže k přesazování pórků jsem se dostala až někde na konci května. Rostlinky už byly docela velké, trochu silnější než tužka. Sazeničky jsem opatrně vyjmula i s kořenovým balem a zkrátila jim kořeny na 1/2. Listy jsem zkrátila na 2 cm nad rozevřením listů. Přestože to vypadá drasticky, pórku to opravdu svědčí. Sazeničky jsem přemístila na záhon třetí trati, klacíkem jsem udělala hlubokou díru a pórek zasadila minimálně 10 cm hluboko, takže nad zem koukaly opravdu jen 2 cm vrchních listů.

Pórek bydlel na záhoně společně s mrkví, majoránkou, saláty a kedlubnami. Část pórku zůstala na původním záhonu v první trati společně s paprikami, novozélandským špenátem a lichořeřišnicí.

Od září pórky průběžně sklízíme. Nejprve byly sklizeny ty z první trati (větší s průměrem až 5 cm) a pak z třetí trati. Na začátku listopadu proběhla příprava záhonů na zimu: doplnění kompostu, hnoje a dalších podpůrných materiálů včetně pokrytí slámou. Pórku to nijak neuškodilo.

Shrnutí zkušeností:

  • pórku vyhovuje předpěstování v první trati v pařníku
  • pokud přesazujeme dostatečně silné sazenice, je schopný dorůst v jakékoliv trati (1., 2. i 3.).
  • zastřihování kořenů i listů při přesazování pórků je nezbytné
  • vrtalka – na nově založených záhonech může trvat delší dobu, než se systém vyváží a přestane docházet k přemnožování jednotlivých druhů „škůdců“. Někdy stačí pravidelně střídat tratě, ale někdy to může trvat déle. U pórku to u mě trvalo asi 5 let. Chce to tedy někdy více trpělivosti a nevzdávat to hned po prvním „neúspěchu“.

Noční fotografie pórkové džungle (od ajToncka) jsou ze začátku ledna, kdy jsou pórky stále ještě na záhonu.