Stinná a polostinná místa

Jedním ze zahradnických oříšků pro designéry jsou prostory, kam nechodí slunce. Naštěstí to neznamená, že by tam musel chodit lékař 🙂

Já považuji za stinné místo ten prostor, kam svítí denně méně než ¼ dne. Může se tedy jednat i o prostor, který není přímo na sever, ale třeba těšně vedle domu na východní straně.

Obecně není příliš mnoho rostlin, které by s chutí plodily velké plody ve stínu, a to ani mezi trvalkami, keři nebo stromy. Těžko v takovém místě poroste zelenina nebo letničky.

Pak tedy nastupují jiné možnosti. Ideální je do těchto míst umístit „technické zázemí“, kterému slunce nechybí. To je třeba kompost, uskladněná sláma, štěpka, hadník, vodní prvek (vana) apod. Dále je možné zde vytvořit divočinu a nechat to být. Pokud to jsou ovšem místa kolem domu, která chceme mít upravená, jsou jednou z dobrých možností druhy trvalek nebo keřů, kterým takové podmínky nevadí, nebo jim dokonce vyhovují. Výhodou těchto míst je, že většinou netrpí suchem.

My máme takové prostory dva asi deset let, takže už mám docela jasno, jak fungují. Mohu říci, že jejich údržbě nevěnuji více než 2 hodiny ročně, ale zvládly by i méně. Určitě tam neroste jen to, co jsem tam vysadila, něco odešlo a něco se naopak krásně rozrostlo. Přirozený výběr ….

Jeden prostor je přímo na severní straně domu v šíři 2m mezi budovou a asfaltovou komunikací. Slunce tam během léta zavítá až po 16. hodině a svítí jen 3 hodiny denně. Prostor je vlastně zelený pás ve vlastnictví města, které ho 2x ročně seká. Mohu říci, že s oblibou v největších vedrech a podle toho pak příslušné pruhy vypadají v následujících měsících.

Většina sousedů se o tento prostor nezajímá a pak je tam trávník občas přerostlý a občas žlutý sežehnutý sluncem. Jen jeden soused se o trávník stará sám, seká ho, zalévá a uprostřed zasadil pivoňku.

Proč jsem se vlastně rozhodla ten prostor něčím osadit? Důvod je jednoduchý = psi. Náš dům je rohový, a ještě je na rohu lampa. To je prostě neodolatelné místo pro psy a pejskaře. A mě už nebavilo být neustále ve střehu kam šlapu.

Rozhodla jsem se tedy zde něco vysadit s vidinou, že když tam budou vyšší rostliny, psům se tam nebude chtít a pejskařům bude blbé „venčit v něčí květinové zahrádce“. Musím konstatovat, že tato psychologie pomohla. Dokonce pomohlo i to, že jsem na roh zasadila hlohyni šarlatovou, která krásně kvete a má plody jako jeřabiny (nejedlé) a hlavně je dost trnitá. Roste fakt skvěle, každý rok je ochotná udělat tak metrové přírůstky do všech stran. Jen jsem trochu nevychytala, že tam musí řidiči dávat přednost zprava, a tak jim trochu překáží ve výhledu. Ale pejskaři se psy ji velmi pečlivě obcházejí a já ji musím každý rok trochu ošmikat. To tedy není moc příjemná činnost, prostě trny … ale stojí to za to.

Co tam tedy máme zasazeno a daří se tam růst? Fotky opět připravoval můj syn IToncek. Vždy se divím, jak to dokáže krásně vyfotit. Fotografie jsou z dubna.

Tak například pomněnkovec (Brunnera). Ne není to pomněnka. Nádherná jemná trvalka, která takto krásně kvete na konci dubna. Když většina okolních rostlin teprve nesměle vystrkuje listy.

Další osvědčenou rostlinou je kontryhel, který vytváří nádherné bochánky listí a květy používám i do vázy. Velmi umně si dělá sám prostor a vytlačuje „trávu“. Sám se přesemeňuje a neustále se snaží růst i ve spáře mezi silnicí a obrubníkem

Jedné kamarádce přebývalo něco, čemu říká bobkovišeň (ve skutečnosti to ji skimie japonská – díky Petrovi Menčíkovi za upozornění). Je to stálezelený keř velmi oblíbený ve formálních zahradách. Není jedlý, ale krásně kvete brzy zjara i ve stínu.

Oblíbenou rostlinou do stinných míst je i hortenzie. Existují nepřeberná množství druhů a kultivarů. Tahle byla původně sytě modrá, ale mě moc nebaví ji vytvářet kyselou půdu, takže trochu ztrácí barvu, ale i tak je nádherná. Teď tedy ještě s loňskými květy.

Po zdi se tu pomalu, ale jistě popíná brslen Fortuneův. A občas vytváří překvapivě barevné listy. Není to žádný rychlík, něco mezi půdopokryvnou a popínající rostlinou.

Mezi další osvědčení borce, kteří dokáží vytlačit traviny (a to je můj cíl, nechci to sekat) patří bezesporu kakost oddenkatý. Moc pěkně růžově kvete v létě. Na obrázku níže krásně obsazuje prostor kolem výše uvedené hlohyně šarlatové a lampy.

Kovový plot a pískovcovou zídku si moc pěkně zabydlel břečťan v panašované verzi.

Druhý prostor je těsně vedle domu na východní straně a také má šíři k plotu asi 2m. Svítí sem jen do 10 hodin ráno, pak jen stín. Když jsem tento prostor tvořila, netušila jsem, jak může být ve výsledku hezký, téměř bezúdržbový a pestrý. Obecně moho designérů řekne, že to je místo k ničemu. A ejhle …. není.

Centrum tvoří aronie, která je na podzim krmením pro nás i pro různé ptactvo. Kromě květů denivky jediná rostlina, která se dá konzumovat. Takto to vypadá z obou stran. A s radostí mohu říci, že tam opravdu celý rok něco kvete. Je tam i stará kovová zednická nádoba s vodní rostlinou.

Mezi jarní rostliny patří v okolí aronie čemeřice, talovíny, jaterníky, ladoňky, fialky, hyacinty, modřence, krokusy a tulipány.

Později začínají kvést konvalinky, sdrcovky (růžové a bílé), orlíčky, kakosty, oměj šalamounek až do výše 1,5m, kosatce a denivka.

O podrost ve stínu se pečlivě stará barvínek.

Z rostlin, které nejsou ještě vidět je zde i hosta, řebříček bertrám, kosatce, bramboříky, zběhovec plazivý, astry a podzimní sasanka (anemone hupehensis). Pravidelně se zde přesemeňuje náprstník a migruje postupně po prostoru. Podobně zaplňuje díry orlíček. Já jim vlastně oběma pomáhám, protože sbírám semeníky a občas trochu někde něco utrousím.

Pro odstínění průhledu do zahrady je velmi užitečný zimolez ovíjivý. je stálezelený a působí jako skvělé lákadlo na mšice. Dobrý udržovač beruščí populace.

Tyto prostory, přestože jsou spíše stinné než polostinné, mi přinášení spoustu radosti bez práce. Chodím tam na řez květin do vázy. Občas na podzim jen ostříhám to, co se mi zdá vysoké a položím jako mulč na místo, odkud to vyrostlo. Musím ale říci, že to trvalo poněkud déle, než se prostor důkladně zacelil. Ze začátku bylo potřeba alespoň jednou za pár let zamulčovat.

Původně byly vysazeny ještě i jiné druhy, které se nakonec rozhodly, že se jim tam úplně nelíbí. Každý prostor je jedinečný a neexistuje tedy instatní návod, co tam zasadit. Je potřeba zkusit, pozorovat a případně poupravit či doplnit.