Plánování zeleniny – kompletní podklady

STŘÍDÁNÍ TRATÍ, KOMBINOVÁNÍ ZELENINY, SMÍŠENÉ KULTURY, OSAZOVACÍ PLÁNY

TENTO PŘÍSPĚVEK MŮŽE BÝT PŘÍNOSNÝ POUZE PRO BYTOSTI, KTERÉ ZNAJÍ PRINCIPY PERMAKULTURY. BEZ ZNALOSTÍ PRAVIDEL PERMAKULTURNÍHO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY TO NEBUDE FUNGOVAT.

Často jsem žádána o podklady pro plánování zeleninových záhonů. Níže jsou přiloženy dvě tabulky, které jsem vytvořila z různých podkladů, ale hlavně z materiálů Jardy Svobody. Většinou se jedná o zápisky z jeho seminářů a výtah z jeho skvělé knihy Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost. Jardovi jsem tabulky nabízela do knihy, ale on není tabulkový typ – narozdíl ode mě. Čerpala jsem z další asi desítky různých podkladů, které se v určitých aspektech shodovaly, ale někdy se úplně rozcházely.

Ráda bych zde upozornila na fakt, že neexistuje jednoznačný názor na to, které kombinace zelenin si škodí, jsou neutrální nebo si prospívají. Někomu může některá kombinace fungovat a někomu zase vůbec ne. Jde o orientační tabulku a i já ji průběžně měním podle získaných zkušeností. Kombinování zeleniny je velmi individuální záležitost, která závisí na mnoha vstupech. Nemá smysl mi psát, že ta či jiná kombinace zeleniny Vám funguje. Já to mám prostě takto.

Já se hlavně snažím dodržovat STŘÍDÁNÍ TRATÍ (1, pak 2, pak 3 + na podzim hnojení a znovu 1-2-3 atd). Hlídám si u brukvovitých a hrášku dodržování časového odstupu na jednom záhonu. Snažím se kombinovat čeledi, aby to bylo pestré. Hlídám si i VELIKOST ROSTLIN, aby si navzájem nestínily (třeba fazole dávám na severní stranu záhonu). Používám stupňovitou výsadbu.

Trochu je potřeba dbát na POTŘEBU DUSÍKU a nedávat dohromady plodiny s úplně rozdílnými požadavky.

Pro mě je velmi důležitá PESTROST každého záhonu a doplňování BYLINEK a KVĚTIN přímo do záhonu. Podporuje to zdraví, vůni a vitalitu pěstovaných plodin. A navíc je to krásné.

Dá se velmi dobře hrát s předplodinami, hlavními plodinami a následnými plodinami. Ale to už je trochu vyšší dívčí. Mě to moc nebaví, protože do každé díry hned něco zaseju nebo zasadím něco spontánně.

Teď si hraju s využíváním pařníků na jaře, v létě a na podzim. Zatím jsem ve fázi pokusů. Tam je také mnoho možností.

Pro fajnšmekry může být zajímavé používat Výsevní dny Marie Thunové. Nebudu to více rozepisovat, je toho na netu mnoho. K tomu slouží v tabulce sloupeček „Plodící část rostliny“.

Tak jako se vším je to hlavně o cviku a nebát se to zkoušet. Každá zahrada je jiná a neexistuje instatní návod na úspěch. Dělám různé experimenty, někdy to vyjde a někdy je to jen dobrá zkušenost.

V přiloženém souboru TABULKA ZELENINY je většina základních zelenin s informacemi o pěstování.

Tabulka zeleniny

V souboru KOMBINACE ZELENINY jsou moje sesbírané a upravené poznatky.

Kombinace zeleniny

Zeleninové záhony – hlubinné a vyvýšené – detailní návod

TENTO PŘÍSPĚVEK MŮŽE BÝT PŘÍNOSNÝ POUZE PRO BYTOSTI, KTERÉ ZNAJÍ PRINCIPY PERMAKULTURY. BEZ ZNALOSTÍ PRAVIDEL PERMAKULTURNÍHO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY TO NEBUDE FUNGOVAT.

Vyzkoušela jsem obojí a každé má svoje výhody a nevýhody. Skladba obou typů záhonů je shodná. Rozdíl je pouze v tom, jak velká část záhonu je pod a nad zemí. Obojí jsou 80cm hluboké. Výhodou této skladby je, že se záhony nikdy neryjí a hnojí maximálně 1x za 3 roky shora (při střídání tratí). Na záhonky se nesmí šlapat, aby zůstaly kypré. Nejsou v nich krtci, protože jsou moc kypré. Postupem času stále lépe plodí a při správném mulčování a údržbě jsou bezplevelné a vyžadují minimum zálivky. Plodí ihned (sela jsem ihned po dokončení). Vyžadují minimum údržby a jsou stále více úrodné.

HLUBINNÉ ZÁHONY

Mají pod zemí 60cm a nad zemí 20cm. Je tedy potřeba vykopat jámy o hloubce 60cm. Já jsem volila délku 3m. Pak už mi přijdou záhony moc velké a pokud se něco vymkne, potřebuji sebrat více síly, abych záhon obstarala. Šířku mám 110cm, ale je to na mě maximální hranice šířky. Měřím kolem 170cm a jsou momenty, kdy se mi do středu záhonu už hůře dosahuje. Rámeček je z modřínových prken v rozích zpevněný příčkami.
Výhodou zahloubených záhonů je jejich menší prosychání. Mám je v poměrně jílovité půdě a o zálivku se není téměř potřeba starat, kromě péče o řašící a malé rostlinky. Nevýhodou je nutnost udržovat dobře bezplevelné cestičky. Mám je široké 60cm mezi záhony a 80cm v podélném směru. Jejich skladba je dvojitý karton, sláma a štepka. Než se to řádně odplevelí, chce to alespoň 3 roky každoroční péče. Jinak plevel proroste vrstvu kartonů a pak se lehce rozroste i do záhonů. Hůře se v hlubinných záhonech řeší i případně bariéry proti slimákům. Ale to je stejně jen otázka prvních několik let, než se vše vyváží a invaze slimáků opadnou.

VYVÝŠENÉ ZÁHONY

Mám je 40cm pod zemí a 40cm nad zemí. Volila jsem vzhledem k rozměru zahrady délku 200cm a šířku 100cm (aby šel navrch posadit pařník). Materiál jsou modřínové fošny. Očekávaná životnost 20let. Rohy jsou zpevněny hranoly zevnitř. Cestičky jsou široké 60cm a vzhledem k výšce 40cm se dá bez potíží projet kolečkem mezi záhony. O cestičky se nemusím starat, jsou z trávy, kterou občas posekám (opět souhlasí s rozměrem 60cm na šíři sekačky). Výhodou vyvýšených záhonů je, že se nemusím tolik ohýbat nebo sedět ve dřepu. Často sedím na rámu protějšího záhonu. Další výhodou je lepší obranyschopnost záhonů proti slimákům a odolnost proti plevelu z cestiček. Případně se dají vně umístit měďené pásky, které je odradí alespoň částečně. Nevýhodou je větší prosychání okrajů záhonu z důvodu prohřátí dřeva sluncem.

Skladba záhonu je jasná z přiloženého schématu. Poměr Dusíkatých (N) a uhlíkatých (C) materiálů je cca 1:25. Dusíkaté musí být přímo na uhlíkatých, aby je „zažehly“.
Skládání záhonu odspodu je v uvedeném pořadí:

  1. větvičky a větve – vyhýbat se čerstvému dřevu, které by mohlo zakořenit (např. vrba)
  2. klády, pařezy – mohou být čerstvé, nahnilé, suché, klidně až průměr 40cm
  3. sláma / seno – tloušťka tak, aby zakryla spodní vsrtvy
  4. voda – tuto vrstvu prolít vodou a ušlapat
  5. vrstva hnoje, bioopdpadu, mokré trávy – navíc cokoliv co je mokré a zapáchá (kompaktní pokrytá plocha – tenká vrstva 5cm)
  6. část hlíny z vykopaného záhonu (10cm)
  7. biouhel – dřevěné uhlí na vylepšení půdních vlastností – stačí posypat
  8. kamenná moučka – jezdím si s kyblíky nabírat prach do lomu – stačí posypat
  9. větvičky – viz 1., tentokrát už tenčí max do síly palce
  10. sláma – tloušťka tak, aby zakryla spodní vrstvy
  11. voda – tuto vrstvu prolít vodou
  12. hnůj – tenká vrstva která pokryje plochu
  13. jemná hlína z výkopu – 10cm
  14. biouhel viz 7.
  15. kamenná moučka viz 8.
  16. kvalitní kompost + perlit (vermikulit) + biouhel + kamenná moučka – směs o tloušťce 10cm

Vrstvy se sešlapávají co nejvíce to jde a prolévají vodou, aby se záhon co nejvíce zhutnil. I tak klesne v prvním roce až o 20 cm a další rok minimálně o 5cm.

Do hlubinného záhonu použiji asi 1/3 vykopané hlíny, do vyvýšeného 40cm to bylo akorát spotřebováno.

Zeleninové záhonky je nejlepší mít pár kroků od kuchyně. V předchozích letech jsem je měla 20km od domu a poměrně úspěšně jsem otestovala, že i tak to jde. Ale ten luxus, mít zeleninu hned pod okny je neocenitelný. Ráno si vyjdu ještě v županu nebo noční košili na zahradu a projdu se mezi tou hojností. Pokud je očekáváno velké teplo, sklidím zrovna zeleninu na ten den a dám do lednice. V poledne je třeba salát trhaný na zahradě poněkud ovadlý. A u toho si natrhám i ovoce do ranního smootie. Krása!

Každý rok je oříškem výběr pěstované zeleniny. Každý člen rodiny mohl vyjádřit svůj názor, co chce na záhonech mít. Udělala jsem tabulku se všemi zeleninami, které mohu pěstovat a každý se mohl vyjádřit čísly (od 0 do 2), co by chtěl. Nakonec jsem vše sečetla a do výběru šlo jen to, co mělo vyšší čísla naž 4. Takto například vypadla z pěstování cuketa, fenykl, kadeřávek, květák, mangold a patizon.
Z ostatního jsem sestavila 5 záhonů. Po dvou záhonech s 1. a 2., tratí a jeden s třetí tratí. Zatím mi chybí 6. záhon, tak ho beru jako fiktivní, aby se mi tratě pravidelně střídaly.
Vytvoření plánku vhodných kombinací mi nezabralo více než hodinu. Málokdy to přesně dodržím, protože každou vytvořenou díru po sklizené zelenině hned opět osazuji. Snažím se ale vždy už jen opakovaně sázet nebo set to, co na záhoně zrovna je, ale třeba na jiném místě.

Zeleninové záhony 2020

Každé jaro je to stejné. Nastane moment, kdy mi přijde energie na tvorbu plánku zeleniny, předpěstování, setí, sázení atd. Nelze to zastavit, je to silné jarní puzení, kterým prochází naše země. Doslova to ve mě bouchne a musí všechna ta chuť něco vypěstovat ze mě ven. Velkým aktivátorem je jarní sluníčko.

Takto vypadají záhony v půlce března. Původně byly od listopadu všechny přikryté vrstvou slámy. Nejbližší záhon „pod oknem“ je už od podzimu osázen cibulí a oset mrkví. V únoru z něj byla odstraněna sláma. Cibule už je 2cm venku a mrkev má první lístky. V březnu byl doset měsíček a kozí brada. Geotextilie chrání rostlinky před mrazem, ptáky a kočkami. Zůstane na záhonu až do konce dubna. Později přijdou na záhon i papriky.

„Druhý“ záhon ještě spí pod vrstvou slámy, ale uvnitř je čilý život. Bude tam třetí trať – hrášek, fazole, fazolky a předpěstované boby.

„Třetí“ záhon a záhon „u jabloně“ jsou dočasně osazeny pařníky – vysvětlení níže.

Letos zkouším použití pařníků od února do srpna. V jarních měsícíh ho používám na předpěstování a rychlení. V květnu se přesunou před záhon malin, kde budou až do srpna vytvářet příjemné prostředí melounům.

Hledala jsem pro sebe vhodný způsob zaznamenávání zeleniny na jednotlivých záhonech. Mě se osvědčila obyčejná excelovská tabulka. Co je podtrženo, tak je ve stavu předpěstování, co je zakroužkováno, je už na svém místě.

Jsem člověk, který stále něco mění a vylepšuje. Dodržuji hlavní rámec (tratě, střídání čeledí plodin), ale v průběhu roku zaplňuji místa na záhonech krátkodobými plodinami dle libosti.

„Třetí záhon“ v únoru – jsem lenoch a nechce se mi zapisovat a označovat, co jsem kde zasadila. Fotka řekne mnohem více. Vyseto zleva cibule sečka, 3 druhy salátů, ředkvičky, pak choi, špenát, rukola a mizuna. Ideální kombinace na jarní očistu.

V půlce března se mají čile k světu hlávkové saláty, ředkvičky, špenát, pak choi, rukola a mizuna. Ostatní trochu utrpělo ranními mrazíky. Nevadí, dosejeme, co se nechytlo. Zajímavý je rozdíl v rostlinkých na plném slunci a částečně ve stínu. To mě moc baví, alespoň to nebude vše najednou. Po sklizni sem přijde předpěstované zelí, okurky a rajčata.

Druhý pařník na záhonu „u jabloně“ slouží k otužování předpěstovaných bobů, kedluben, brokolic a zelí. Květináčky jsou částečně zahrabané v zemi kvůli udržení teploty půdy uvnitř. Nevyužitá vzdálenější část pařníku je osetá kedlubnami. Za pařníkem zbývá část záhonu, kde byla vyseta petržel a pastiňák, zpětně přikrytá tenkou vrstvou slámy.

Pařníky mají otevírání k sobě, abych nemusela záhonky obcházet. Vlevo je pod tenkou vrstvou slámy petržel a pastiňák. Vpravo ještě venkovní část záhonu „spí“ pod zimní vrstvou slámy.

Pátý záhon „u vína“ je v jiné části zahrady. Letos bude produkovat třetí trať. Zatím vyset polníček, kudrnka, špenát, kerblík, kopr, hladkolistá petžel a majoránka. Později je doplní kukuřice, předpěstovaná bazalka, měsíček a do volných míst saláty.

A nezapomenout na geotextilii. Přitěžuji ji zbylou dlažbou. Rozměr plachty je o něco větší, aby mohly rostlinky volně růst. Zalévání záhonu je možné bez předchozího odkrytí geotextilie. Na konci dubna geotextilii odstraním, omyju, osuším a další rok je opět připravena k ochraně jarních záhonů.

Letos jsem zkusila pro předpěstování Jiffy. Bobům se to líbilo, okurky se zatím klubou. Rašelinové květináčky prospívají i paprikám. Tyto dvě zeleniny jsou umístěny přímo na topení v mé ložnici.

Takto vypadaly záhony v loňském roce na začátku června. Letos to bude úplně jiný obrázek. A přesně o tom je permakultura = pestrost v každém prvku. Záhony vypadají každý rok jinak.

Inkarnační zájezdy

Víme, že nemáme zasahovat do cizích životů, hodnotit je a už vůbec ne nikoho zachraňovat, když se z jeho nebo z našeho pohledu má dotyčný špatně. Je to zasahování do cesty duše. A každá duše si cestu vybírá před inkarnací.

Byly momenty, kdy jsem se nevědomě snažila zachraňovat všechny kolem, a přitom zapomínala sama na sebe. Ta doba už minula i díky vizualizaci procesu inkarnace, kterým se už dlouho bavíme s mým mužem.

Výběr inkarnace

Inkarnace začíná v obrovské odletové hale jako na letišti. Jsou tam ty veliké cedule, které stále přeblikávají, a na nich nabízené lety – jednotlivé inkarnace. Množství duší stojí okolo a prohlíží si nabídky. Každá duše si vybírá to, co ještě nezažila, nebo co nedokončila v jiné předchozí inkarnaci. Vlastně je to taková zkušenostní hra.

Pojďme se podívat na nějaké nabídky z pohledu vybírající si duše:

Hlad celý život – to jsem už zažil

Středověká válka – tam jsem už taky byl

Královna – to bylo docela fajn, ale kněžka v Římě se mi líbila více

Prostitutka v Benátkách – no jo, to byl život ….

Oběť vraždy – jo, to bylo docela dramatické

Vražedkyně, vězení a trest smrti – to jsem ještě nebyla, to si nechám na příště

Dítě s milujícími rodiči – tam je strašná fronta, na to se mi nechce čekat

Život v paneláku a biorobot v továrně – je tam fronta, ale paneláky už končí, taky by se na mě nemuselo dostat

Sirotek – to jsem napoprvé nedal, ale na podruhé už to bylo v pohodě

Esoterická žena žijící v souladu s přírodou – hele, to tu ještě před týdnem nebylo

Týraná žena alkoholikem – to nebylo příjemné, ale v následné inkarnaci alkoholika se to hodilo

Nenarozené dítě – třikrát stačilo

Když si duše vybere inkarnaci včetně hlavního zážitku, přesune se k přepážce, kde dostane detailní informace o vybrané inkarnaci a možných zkušenostech. Jsou jí odebrány nástroje, které má běžně k dispozici (třeba holografický přenos informací, čtení myšlenek, neomezený zdroj energie, vědomé napojení na vyšší dimenze, vymaže se paměť atd.). To je jen proto, aby to nebylo tak jednoduché a zážitek byl co nejhlubší „chcete si to přece užít, ne?“

Dále duše pokračuje na přepážku Human Design, kde si vybere z nabídky vhodných „vozidel= těl“ a moment zrození.

Mezitím se v zákulisí odletové inkarnační haly připravují kooperující elementy (rodiče, příbuzní, kamarádi, spolupracovníci, náhodní kolemjdoucí atd.) tak, aby nebylo možné se dostat na inkarnačním zájezdu mimo program. Tento proces má na starosti poměrně vtipná a někdy škodolibá část personálu.

Zrození

A pak už se jen řekne tři-dva-jedna-teď a zájezd začíná. Transformace ze 4D do 3D je poměrně energeticky náročný proces. Osobně bych to popsala jako když fyzické tělo protlačují úzkou gumovou hadičkou o průměru asi 3cm. Proces porodu probíhá přesně tak, jak bylo uvedeno malými písmenky dole na smlouvě o inkarnačním zájezdu a „to nemusíte číst, to jsou jen běžné informace, které Vám stejně k ničemu nebudou“.

A jste tu! Hele, to jsou rodiče? Proč mě strkají do nějakého vozíku, já chci být u maminkyýýýý!!! Jsem se na ní tak těšil a ona mě stále někam odkládá.

Reklamace inkarnačního zájezdu se přijímají až po návratu zpět do 4D. To bylo taky těmi malými písmeny na zadní straně.

Když si člověk připustí tuto možnost inkarnačního procesu, pak už opravdu NEBUDE CHTÍT NIKDY NIKOHO ZACHRAŇOVAT, ani hodnotit jeho život. Každá snaha někoho zachránit před negativními zkušenostmi, zážitky, pády, zhrouceními, trápeními, zdravotními potížemi atd. jen zpomaluje vývoj „zachraňovaného“. Jak zrovna Vy můžete vědět, kterou inkarnaci si daná duše vybrala? Nemůžete. Vždyť to nevíte ani u sebe!

Až zase uvidíte někoho „trpět“ a „dělat stále tu stejnou chybu“, s láskou se podívejte na celou situaci a poděkujte sami sobě, že tohle nemusíte řešit u sebe. Nikdy nemůžete vědět, že zrovna tohle není pro dotyčného to nejlepší, na co čeká celou svoji současnou inkarnaci.

Rostliny vhodné k ořešáku = tolerantní k alelopatii

Alelopatie je schopnost rostliny vylučovat do svého okolí látky, které omezují růst ostatních rostlin ve jejím okolí. Rostlina si tak vytváří pro sebe dostatečný prostor bez konkurence.

Případ alelopatie se nejčastěji řeší v souvoslosti s OŘEŠÁKEM libovolného druhu. Pod vzrostlým ořešákem většinou najdeme jen řídkou trávu. Alelopatie se může projevovat i do širšího okolí stromu, než je okraj koruny.

Naštěstí je příroda tak pestrá, že existují i stromy, keře a byliny, které jsou tolerantní k alelopatii a jsou ochotné růst v blízkosti ořešáku.

Každý ořešák může mít různě silnou alelopatii, je tedy vhodné vyzkoušet více možností. Pokud je strom silný alelopat, nemusí ani některé tyto druhy v jeho okolí prospívat. Naopak pokud je slabší alelopat, budou ho snášet i jiné zde neuvedené druhy.

Seznam je průběžně aktualizován dle nových poznatků.

Při výsadbě ořešáků jsem řešila jejich časté namrzání. Inspirovala jsem se ve volné přírodě, kde ořešáky s oblibou rostou přímo v keřích. Vhodným řešením je tedy sázení sazeníc (nebo jen ořechů) přímo k dusíkatým keřům. Dobrou volbou je například Žanovec měchýřník nebo Krušina olšová. Tyto dusíkaté keře rostou maximálně do výšky 3-4m, dodávají do půdy dusík, který podporuje růst ořešáku a vytváří příjemné mikroklima mladým sazenicím a omezují omrzání. Časem je ořešák přeroste a vytlačí.

Domácí melouny

Letos jsem poprvé na nátlak pánské části rodiny zkusila pěstovat melouny. Druhou sktečnou motivací pro mě bylo využití pařníků v létě, protože jinde už to nejde.

Zvolila jsem pro melouny (vědomě a spontáně) úplně nevhodné místo. Záhony, které nebyly vloni na podzim pohnojeny a navíc jsou více než polovinou pod korunou švestky, jsem už vlastně chtěla zrušit. Přímé slunce tam je tak 4 hodiny denně. Ve srovnání s požadavky na pěstování melounů (slunce, výživná půda) tedy pravý opak.

Pořídila jsem dvě sazenice – medový a vodní meloun – obě roubované na dýni.

Oba záhony jsem na začátku června „prolila“ ředěnou jíchou, přidla kompost a uležený koňský hnůj (asi jeden kyblík na záhon). Sazenice rostly až do poloviny července v pařníku s automatickým otevíráním a jednou týdně jsem je zalévala převážně ředěnou jíchou. Už v půli července každá sazenice vyplnila prostor pařníku (1,5mx1m). Kryt pařníků jsem podepřela trámky a sazenice se s velkou chutí vyplazily ven.

I přes nepříliš vhodné podmínky pro pěstování a minimální pěči o prázdninách jsme sklidili jeden velký medový meloun a 4 menší vodní melouny. Všechny byly velmi chutné a sladké. Nejraději je vyjídáme lžičkou dobře vychlazené nebo jako součást smootie.

Domácí rajčatový protlak – odšťavňovačem

Domácí rajčatový protlak
Mám rajčata ráda v jakékoliv podobě kromě rajské polévky s rýží – asi blůček z dětství. V mé rodině je každý miluje jinak, ale obecně máme dost velkou spotřebu rajčatového protlaku. Zkoušela jsem různé recepty a vybrala ten, který vyhovuje mě. Je jednoduchý a nejsou v něm žádné koření ani přísady, tak je protlak použitelný následně na různé způsoby. Jeden můj syn ho pojídá jako svačinu – sní to přímo ze skleničky nahusto (langusto).
Jak na to:
Potřebujete rajčata – minimálně 10kg, aby bylo dost protlaku, ale stejně je to málo. Svoje rajčátka si okusuji přímo z keříčku, takže na takové množství nemám z vlastních zdrojů zatím šanci. Mám naštěstí kamarádku Elišku – megalopětovatelku, která mě zásobila výbornými nechemickými rajčátky.

Rajčáta omyju a pokrájím na menší kousky a dám je do co nejširšího hrnce. Nechám je dusit až se začnou oddělovat od slupek, to je asi půl hodinky.

Pak nastává fáze oddělení dužiny od semínek a slupek. Jednou jsem to rozmixovala všechno, a nebylo to ono, tak pečlivě odděluji. Používám naběračku a těrku. Pasírování rajčat přes síto, je taková monotónní činnost. Mě to moc nebaví, tak pasíruju jen chvilku a pak zbytek nechám projít dvakrát šroubovým odšťavňovačem. Ten z toho většinou ještě získá další půl litr dužiny, což bych pasírováním nedala.

Je to rychlá, efektivní a dokonalá metoda. Pak už jen zbylou hmotu nechám houstnout tak dlouho, než mi vyhovuje konzistence. Dávám horké do skleniček a otáčím na víčko.

Kouzelné místo s překvapením na konci

Často se dostanu na místa, kam běžně lidé nechodí, protože mají pocit, že tam není co krásného hledat. Opak je někdy pravdou.

Lze najít kouzelně přírodou nabitá místa s dokonalým designem, do kterého člověk nezasahuje a řídí ho jen příroda. Pak jsem překvapená, jak to vše krásně a pestře funguje samo. Často jsou taková místa pro mě inspirací pro svoje pozemky.

Toto místo jsem našla ve středních Čechách. Zaujalo mě svojí pestrostí a asi tři hodiny jsem tam pobyla a pak nafotila několik krásných detailů.

A to překvapení? To je až na konci …

Toto jsou pasti mravkolva. Pamatuji si ho z knížky Ferdy Mravence a jmenoval se Ťutínek. Larva si vyhrabe v písku trychtýřovitou past, do které neopatrný mravenec spadne a následně je použit jako hlavní chod. Snažila jsem se natočit, jak vyhazuje písek ven, ale moc se mi nedařilo. Ideální místo pro tyto tvorečky je pod nějakou „střechou“ s pískovým podložím.

Níže jsou nafocené různé druhy motýlů a ostatního hmyzu včetně pro mě neznámé kukly motýla s blyštivými odrazkami a můry, hlídající svoji kuklu.

Hned vedle (protože to je vše foceno na ploše asi 50x50m) je nádherně osázený živý svejl.

Už Vám začíná svítat, kdepak jsem tato krásná zákoutí našla? V těsném sousedství (do 10-ti metrů) dálničního mostu a pod ním.

S Buddlou v zádech

Komule neboli buddleia davidii je krásný keř vysoký 3-5m. Pěštuje se pro jeho krásu, vůni a jako lákadlo pro hmyz. Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Pokud se brzy v předjaří seřízne na 0,50m, krásně obrazí a naroste v daném roce maximálně do výšky 2,5m a je obalena květy. Bez řezu dosahuje až 5m a květů je trochu méně. Pro podporu kvetení je možné odkvetlé hrozny odštipovat.
V letních dnech, kde není větrno a teplota přesáhne 25°C, bývá v obležení různého hmyzu. Není výjimkou vidět až 20 motýlů na jednom keři, ostatního drobnějšího hmyzu nepočítaně. Rádi zavítají včelky, několik druhů motýlů, čmeláci a dlouhozobka (hmyzí kolibřík). Některé druhy hmyzu je obtížné vyfotografovat, protože chvilku neposedí, jiné vzorně pózují i několik minut. Omamná sladká vůně šířící se v takových dnech kolem keře je bohužel nezychytitelná fotoaparátem. Velmi uklidňující je sledování motýlího sosání nekratu z květů. Otakárek fenyklový systematicky ososává každý kvítek v soukvětí a vydrží sosat na jedné latě i 5 minut.

Brambory v listí s bonusem

Líně pěstované brambory v ořechovém a dubovém listí se vydařily. Sousedi potřebovali na podzim uklidit pod ořešákem a ochotně všechno listí shrabali asi do 10-ti pytlů. Na posekanou louku a hlínu přišlo trochu hnoje, kartony a listí ve vrstvě kolem 40cm. Na jaře se brambory jen zahrabaly do listí a to bylo vše. V bedýnce je úroda ze 4 brambor. A ten bonus? Pravokořené semenáčky ořešáků – ty se určitě budou hodit.

Pokud není listí, stejnou službu udělá sláma nebo seno. V tom případě není nutné záhon zakládat na podzim (když je hodně listí), ale stačí na jaře.

Jiný rok, jiná odrůda. Tyto červené taky fungují. A nejraději mám ty malinkaté.
A vrchol nakonec – semenáčky ořešáků z listí, kterými byly mulčované brambory.
Pravokořené sazenice bez práce. Hnůj pro brambory se využil i pro ně.

Jak mohou dobré vztahy s obcí produkovat kompost

Příchod permakulturního tvůrce do vesnice či obce bývá někdy provázen negativními reakcemi a věštbami o budoucím neúspěchu tohoto způsobu pěstování. Často lze však během krátké doby získat zástupce obce a okolní spoluobčany na svoji stranu.

S chlapíkem, který má na starosti koupaliště jsem se domluvila, že veškeré živočichy, které na koupališti nechtějí (užovky, žáby, slepýše, ježky atd.) může volně vypouštět na můj pozemek.

Další možností je nabídka odběru biologického materiálu. Na svém pozemku mám místo, kam vozí trávu obecní „sekáč“. Pak mám jiné místo, kam vozí větve a pokácené stromy. A ještě jedno další, kam se skládá na hromadu shrabané listí. Je tam občas nějaký papír, nebo jiný odpadek, ale je to zadarmo a bez práce. Z loňského listí, které dobrovolně shrabali a dovezli ke mě, mám bez práce 1m3 listovky. Výhodný vztah pro všechny zúčastněné.

Hroznové víno na malém prostoru

Na zahraduk rodinnému domu jsem potřebovala zelenou pohledovou stěnu na léto, abychom se mohli koupat v bazénu co nejpohodlněji. Jako nejlepší pro slunné stanoviště mě napadlo hroznové víno. Je zasazené do květinového záhonu do společnosti zvonků klubkatých, studentských karafiátů, rozchodníku, krásnoočka, kakostů a levandule. První dva roky bylo na třech hlavách vína jen pár hroznů. Zato pod nimi rostla mrkev, petržel a šrucha. Nyní už je víno dobře zakořeněné a obsypané hrozny. Prostřih moc neřeším. Uprostřed léta jsem odebrala mladé výhony, aby byly hrozny více na sluníčku, občas na konci léta odstraním nějaký list, aby se mohly hrozny vyhřívat na slunci. Nastává doba pro tvorbu vysoké konstrukce.

Původně jsem se chtěla inspirovat na proslulých Francouzských vinicích. To jsem zkusila, ale moc mi to nedalo. Po hodině strávené procházením vinohradu jsem odešla docela smutná. Nepotkala jsem ani jednu květinu, ani jednoho ptáčka a hmyzu jen sporadicky.

Na kontrukci jsem potřebovala: dobře naladěného a šikovného manžela, 3 zemní vruty, 3 dřevěné stojky a dráty na propojování konstrukce. U jedné stojky mi zbylo místo a tak jsem tam nechala připevnit starou kari síť. Oba plaménky se k ní okamžitě začaly tulit a láskyplně ji ovíjet.

Květnatá louka – jak na to

Na každé zahradě by měl být alespoň kousek květnaté louky. Je to radost pro oči, srdce, hmyz a další drobné živočichy. Je to velmi pestrý prvek, který přitahuje množství různorodého hmyzu.

Pro květnatou louku používám semínka od Planta Naturalis. Mám je vyzkoušené a fungují skvěte. Jen je potřeba si uvědomit, že to není letničková louka, která kvete hned v roce, kdy se vyseje.

V zapojené travnaté ploše se květnatá louka neujme, ale lze přisévat luční semena např. do krtinců. Vhodné plochy pro setí se dá také dosáhnout tím, že se část louky zamulčuje (sláma, seno, starý koberec apod.) minimálně na 3 měsíce přes léto. Stačí plocha 1m2 a semínka se pak mohou šířit při sečí dále. Mulč zničí většinu trávy a po jeho odklizení se kyprá půda jen uhrabe a semínka na podzim zasejí.

Květnatá louka je chudá, proto se neudrží ve výživné půdě. Nejlépe se louka tvoří na chudé holé půdě po terénních úpravách. První rok po vysetí to vypadá bídně, vlastně jako by se to vůbec nepovedlo. Nic nekvete, jen je na půdě velmi řídce pár lístečků a může mezi nimi být i záchranář = jednoletý bujný plevel. To je i důvod proč se semínka neprodávají v supermarketech (bylo by hodně reklamací, že to nekvete hned). I tak je v prvním roce potřeba louku posekat na vysoko (5cm a více) a odklidit posekaný materiál (mokrý nebo suchý). V dalších letech už loučka krásně kvete. Seká se 2-3x ročně na vysoko a materiál se sklízí. Louka musí zůstat chudá na živiny, proto se sklízí. Jinak seno/tráva funguje jako mulč a časem by se subtilní květnaté druhy ztratily mezi jinými dužnatějšími.

Sekám maximálně dvakrát ročně. Na louce v 650m.n.m mám vyzkoušeno, že stačí dokonce jen 1x. První seč se traduje po kopertinách. Sekám „segmentově“ nebo dělám procházky se sekačkou, aby vždy zbyl nějaký neposekaný kousek pro hmyz. Pokud se seká každý rok v různém období, podpoří se tím rozmanitost a loučka bude každý rok trochu jiná.

Maliny, to je moje!

Snad proto mi jdou pěstovat tak snadno, mám je prostě ráda. Moc péče nevyžadují, nezalévám, nepleju, nehnojím. Pouze na podzim odstraním až u země všechny odplozené výhony, rozstříhám je na menší kusy a ponechám pod malinami. Ráda nechávám na místě to, co tam vyrostlo.

Čerstvě zelené letošní výhony obmotám kolem horní příčky, ohnu dolů o obmotám kolem výhonu. Drží to samo a nic k tomu nepotřebuji. Ohnutím se podpoří tvorba bočních plodících výhonů v příštím roce. Když mi zbyde nějaký organický materiál, trochu přimulčuji. Přidávám zejména kyselejší materiály – jehličnaté apod. Maliny mají rády kyselejší, pocházejí z lesa. A pak už jen čekám, až začnou plodit. Myslím, že mám odrůdu Polka, ale jistá si nejsem. Maliny dělají až 2,5 m dlouhé výhony, jsou velké a velmi chutné. Sklízím je až v plné zralosti, kdy jdou lehce stáhnout ze středu.

Nové loňské maliniště má téměř 30m. Postup je na fotkách – posekat trávu, položit kartony, navršit organický materiál, počkat, až to slehne, na jaře zasadit. Pak už jen mulčovat odplozenými výhony a posekanou travou okolo. Maliny dobře snáší i polostín, na suchém stanovišti méně plodí.

Ráda jím tu dobrotu přímo ze zahrady!

S muchovníkem na věčné časy a nikdy jinak!

Muchovníků je vícedruhů. Já mám nejraději muchovník lamarkii (Amelanchier lamarkii). Nějkdy se mu říká indiánská borůvka. Jeho pěstování je opravdu snadné. Keř se vysadí na slunné místo a je to. Nepotřebuje žádnou speciální půdu (jako například kanadské borůvky). Jedná se o řídký stromokeř dorůstající 3 až 5m. Květe poměrně časně zjara krásnými bílými květy. Plody dozrávají již v polovině června, když jdou lehce utrhnout z hroznu. Ke sklizni jsou vhodné, když jsou tmavě červené až po temně fialovou – pak jsou opravdu velmi sladké. Při rozmixování dobře želírují. Dokud je keř mladý, jsou větvě pružné a dají se dobře ohýbat pro příjemnější sklizeň. Keř jsem částečně zmlavila až když mi přišly větve hodně silné.

Na podzim se listy krásně zabarvují. Já mám muchovník nejraději jako ozobávání na zahradě, ale dají se použít do smoothies nebo obdobně jako borůvky – na šťávu, marmelády, koláče apod. Muchovník je vzorovým příkladem efektivity. Potřebuje jen zasadit na slunné místo a pak vynaloženou energii mnoho let několikanásobně vrací. Navíc mi dobře odnožuje a tak jej mohu jednoduše rozsazovat odkopky.