Zeleninový jedlý pugét

S koncem školního roku dostávají tradičně všechny učitelky od každého dítěte květinu. Vždycky mě zajímalo, co s takovým množstvím řezaných květin učitelky dělají? Jako nejpravděpodobnější se zdá varianta 14 dní plné vany květin.

Se svými dětmi jsem to většinou řešila nějak jinak. Moc fajn mi přijde varianta něčeho jedlého. A co to letos zkombinovat? Jedlý pugét! Rozhodně to není novinka, už jsem viděla pugét z klobásek, salámů a buřtů. Tak letos to bude zeleninový jedlý pugét.

Vše potřebné jsem našla na zahradě: brokolice, mrkev, cibule, listy zelí, hrášek, denivka (ta má jedlé a velmi chutné květy), červený len a lichořeřišnice.

Dobrou prázdninovou chuť, paní učitelko.

Záhony – o úhlu pohledu

Na každou věc v životě se lze dívat různým úhlem pohledu. Platí, že to, čemu dáváme pozornost, získává naši energii a roste. Proto je taková chuť vytvářet reklamy a přitahovat na sebe pozornost. To je důvod proč vědomě nevěnuji pozornost negativním (nízkovibračním) věcem, abych si je v budoucnu do života nepřitahovala.

Pro příklad, jak to funguje na záhonech, jsem vyfotila 6 záhonů v červnovém stavu a vytvořila ke každému dva úhly pohledu. Každý si může vybrat ten, který je mu bližší. Já osobně preferují úhel pohledu „krása“ a úhel pohledu „hrůza“ si vůbec nepřipouštím. Nicméně vše, co je tam napsáno je skutečnost, nic jsem si nevymyslela. Při detailnějším průzkumu fotek to lze zkontrolovat.

Přiznávám se dobrovolně, že mi komentář „hrůza“ moc nešel psát a dělalo se mi u toho zle od žaludku. Slabším povahám a těm, kteří si nechtějí nechat zkazit dojem z fotografií bujné zeleniny, tedy vůbec nedoporučuji číst komentář „hrůza“.

Mám zahradu pro radost a ne pro zlost. Preferuji ruce v kapsách před zbytečným lopotěním, abych něčemu „zabránila“, něčeho se „zbavila“, něco „zachránila“ a na čemkoliv „lpěla“. Základem je pestrost, vše ostatní se pak dostaví samo. Tvory různého charakteru na zahrádce potřebujeme, jinak bychom nemohli hrát svoji hru na pěstování a zahradničení. Chvíli mi trvalo, než jsem k tomu dospěla i v praxi, ale je to dost osvobozující.

ZÁHON 1 – 2.trať

KRÁSA – Pokus s mrkví vysetou na podzim vyšel. Podzimní mrkev má od začátku náskok před tou jarní, už sklízíme. Cibule sázená na podzim taky krásně funguje. Neočekávaně jako bonus vyrosty dva česneky po loňské sklizni. Černý kořen pěstuji poprvé a vypadá to na několik úspěchů. Beraním rohům se v této společnosti daří. Saláty jsou sklizené a další postupně dorůstají. Z květin se uchytilo pár měsíčků.

HRŮZA – Podzimní mrkev se nepovedla, bylo potřeba dosévat díry asi 20%. Nesprávně jsem si označila podzimní vyseté řádky, a pak jsem na jaře vysela mrkev moc daleko a zbyla tam zbytečná díra. Špatně jsem sklidila česnek a omylem dva vyrostly. Mám je vytrhnout? Nechytí nějakou nemoc, když jsou na záhoně s cibulí. Z předpěstovaných beraních rohů mi zůstaly jen dvě sazenice, tři zničily mšice. Saláty na okraji záhonu okusují slimáci. Z černého kořene vyklíčilo jen 8 semen. Nepodařilo se vypěstovat dostatek měsíčku.

ZÁHON 2 – 3. trať

KRÁSA – Paráda, poprvé pěstuji boby a rostou krásně. Zvládla jsem předpěstování, přesun do pařníku a pak i přesun ven. Vyzkoušela jsem, že zvládají krátkodobě i 0°C. Budu mít snad na příští rok svoje semena. Nyní čekáme, až se dostaví predátor, který v příštích letech bude regulovat mšici makovou. Hrášek skvěle roste a dělá stín trhacím červeným salátům. Hlávkové saláty sklizeny, ledové dorůstají. První vlna ředkviček už je sklizena. Přesazený šnytlík se uchytil a roste i ten ze semínek. Předpěstovaný čtyřboč, saturejka i letničky zvládly přesun ven a daří se jim.

HRŮZA – Boby se doma moc vytáhly a po přesazení ven přestal růst terminál a vyrostly boční výhony. Nyní je plně obsypán mšicí makovou, květy odpadávají, asi nebude moc úroda. Druhý výsev ředkviček je plně ožraný od slimáků, kteří zlikvidovali i část druhých sazenic salátů (viz. noční video Slimák v akci). Novozélandský špenát ani kukuřice moc nerostou. Vysetý šnytlík se ujal jen částečně, protože ho vyhrabávali kosi.

ZÁHON 3 – 1. trať

KRÁSA – Po odstranění pařníku, kde rostla rukola, pak choy, mizuna, ředvičky, saláty a předpěstované sazenice, se zde dobře daří červenému zelí a sklidili jsme už dvě polní okurky. Vysetá zimní cibule už nabírá na síle, papriky/kapie budou mít hodně plodů. Předpěstovaná bazalka čeká na vetší teplo a slunce. Krásně vykvetlo pak choy, takže budu mít svoje semena na příští rok. Afrikány a krásenky čekají na sluníčko. Rajčata z vlastních semen bujně rostou.

HRŮZA – 4 trhací saláty v plné velikosti uschly, protože jim svinky ožraly stonek. Pak choy jsem nestihla sklidit, takže vykvetlo a už se nedá jíst. Slimáci sežraly po obvodu asi 4 saláty. Zelí se moc vyhnalo v pařníku a utlačuje papriky. Okurky rostou v tom chladnu pomalu. Omylem jsem ulomila terminál jednoho rajčete s množstvím květů. Bazalka roste strašně pomalu. Omylem mi tam rostou dýně hokaido, které jsem vůbec nechtěla. Jsou ze semínek z loňského kompostu.

ZÁHON 4 – 2. trať

KRÁSA – V pařníku zde brzy zjara byly kedlubny, brokolice, boby, saláty a letničky na předpěstování. Část modrých kedluben je již sklizena, bílé budou brzy ke sklizni. Brokolice se mají čile k světu. Po dvou předchozích neúspěších mi vyklíčila i petržel po zalití teplou vodou a trpělivém čekání 3 týdny. Pastiňák se také prokousává přes brokolici. Saláty jsou sklizeny a další vlna ledových už dorůstá. Žlutá řepa se schovávala pod bujnými kedlubnami a teď dostává prostor. Letní pórek dostane po sklizni bílých kedluben také více prostoru k růstu.

HRŮZA – Při předpěstování se mi pomíchaly bílé kedlubny a brokolice, takže jsou brokolice moc hustě zasázené. Pórek je utlačován kedlubnami, které jsou kvůli mokrému květnu hodně bujné. Saláty na okrajích jsou pravidelně okusovány slimáky. Řepa roste pomalu, čtyřboč z přímého výsevu je malý a ožraný od slimáků, kteří ožírají i letničky na okrajích. Brokolice jsem dala moc blízko a utlačují petržel a pastiňák.

ZÁHON 5 – 3. trať

KRÁSA – Ze záhonu už je sklizen téměř všechen hlávkový salát. Ledový salát už dělá pěkné hlávky. Kozlíček z jarního výsevu je také už připraven ke sklízení. Koriandr pěstuji poprvé, a jde to dobře. Ze šalotky už měsíc otrhávám zelené listy. Mák zkouším pro zábavu a na okraji se uchytilo pár slunečnic. Letničky zde klíčí z přímých výsevů. Hladkolistá petržel dobře vyklíčila. Majoránka čeká na teplejší počasí.

HRŮZA – Špenát mi ze dvou výsevů vůbec nevzešel. Výsev kozlíčku jsem musela opakovat, vyzobali ho kosi. Kudrnka je bídná a kerblík není skoro žádný. Majoránka jde taky letos pomalu. Pár salátů bylo sežráno slimáky ve fázi sazenic. Na máku je mšice maková. Kopr už tu není, protože ho kompletně zlikvidovaly svilušky.

ZÁHON 6 – brambory

Tento záhon jsem už letos nechtěla vůbec používat. Švestka nad ním už je tak velká, že je ve stínu až polostínu téměř celý den. Tak jsem zkusila experiment s bramborami ve slámě a ve stínu.

KRÁSA – Ano, brambory jde pěstovat i na poměrně stinném místě. Po naklíčení v bedně se mají čile k světu pod vrstvou slámy. Pár fazolí a fazolek na nejosluněnějších místech už vylézá ven. Na to, že je to záhon ve stínu, mám radost. Příští rok sem půjdou už trvalky.

HRŮZA – Brambory v úplném stínu stromů rostou pomalu a poslední vpravo dole na prvním snímku neroste skoro vůbec. Hodně fazolí vyhrabali kosi. Slimáci ožírají fazole, které lezou ven a ožraly i část předpěstovaných popínavých letniček.

Takhle fungují záhony mě. Není moc zahradníků, kteří prezentují „neúspěchy“. A kolik znamená vlastně úspěch? 100% nebo 82% nebo 73% nebo 67% nebo 49%, či 12%. Příroda nic takového neřeší. Rozhazuje stovky a tisíce semen v naději, že se něco uchytí. Tak proč zrovna já bych si měla kazit radost ze sklizně nějakými procenty.

Pohled „hrůza“ vůbec v běžném životě nepoužívám. Používám jen pohled „krása“, protože čemu dávám pozornost to roste a budu si to přitahovat do života i v budoucnu. A já si chci přitahovat krásnou zeleninu.

Noční zahrada a „zahradníci“

Nikdy by mě nenapadlo jít fotit zahradu v noci. Napadlo to mého dvorního fotografa iToncka. Strávili jste tam asi hodinu a pak nechali jen tak z legrace běžet GoPro se snímáním po 5-ti sekundách až do vybití baterie. Kromě průletu ISS jsme náhodou natočili 1,5 hodinovou hostinu slimáka na hlávkovém salátu. Jeho technika okusu je prostě dokonalá! Pozorní diváci mohou zahlédnout i druhého slimáka a svinku. Pozor, záběry ve videu mohou být drastické i pro otrlé zahradnické povahy!

Detailní prohlídka noční zahrady může nejen být velmi inspirativní, ale i zdrojem otázek, nad kterými člověk do té doby nikdy nepřemýšlel. Kdy mravenci spí? Běhají po zahradě i v noci a starají se o mšice. Že by měli spaní na směny? A kolik času denně prospí? A jak ví, kdy mají jít spát a kdy mají službu? Zatímco zahradník spí, venku je stejně živo jako ve dne. Mezi další aktivní tvory patří třeba svinky a stinky.

Jídelníček slimáků je pestrý. A stejně jako platí při výběru jídla u dětí, i u slimáků je lepší, když to křupe. Vlastně mám pro ně pochopení. Čerstvá křupavá zelenina je prostě neodolatelná.

Téma slimáků je věčné, ale nejvíce přichází vždy na přetřes v květnu. Při májových deštích se jim daří a mají chuť na čerstvě vysazené sazeničky choulostivějších druhů zeleniny. Slimáčí aktivita zůstává v hledáčku zahradníků maximálně do poloviny června. Pak už jsou rostlinky dostatečně velké, aby je okus zcela nezničil.

Mnohým zahradníkům se vyplatí na ten měsíc vytvořit opatření, aby slimáci na malé sazenice nemohli. Například použít měděné límce, omotat posekanými kopřivami nebo obsypat sazenice štěpkou s carbomulčem, po kterých se slimákům hůře leze. Pomáhá i položení prken mezi nebo na záhony a polední sbírání slimáků. Zaručeným receptem jsou běžci = plžožravé kachny, které mají slimáky rády. I ropuchy přiloží svůj žaludek k dílu. Každý si může najít svůj způsob, jak na to, nebo to prostě nechat být, až to přejde tak, ajko každý rok.

Nemá smysl proti slimákům bojovat, jde o to najít společnou „řeč“ a rovnováhu.

Ještě pár fotek květnové zeleniny v noční tiché orosené atmosféře.

Vodní prvek = stará vana

Základem pro přírodní zahradu je pestrost na všech úrovních. Pestrost rostlinstva a živočišstva podporujeme vytvářením různorodých prostředí. Čím pestřejší prostředí, tím lépe.

Vodní prvky mohou mít různou formu i velikost. Vodní plocha, jakkoliv velká, ale hlavně celoročně zavodněná, přiláká další živočichy, kteří rozšíří rozmanitost prostředí (žáby, dravý hmyz). Vodní prvek vylepší mikroklima a v neposlední řadě je i krásný. Pokud není součástí pozemku studánka, potok, řeka, jezírko, rybník nebo pramen, lze vytvořit vodní prvek například ze staré vany. Snad na všech zahrádkách se najde prostor o rozměrech 1.80×0.80 m, kam se dá vana umístit.

Nejlepší je najít klidné stinné nebo polostinné místo. Mám vyzkoušené, že to funguje i na celodenním úpalu, ale jsem v 450 m.n.m. Je dobré mít k vaně přístup, abychom se mohli kochat jejím životem v budoucnu, ale neumisťovat ji na příliš frekventované místo. Šlápnutí po tmě do vany není nijak příjemným zážitkem pro nikoho ze zúčastněných.

Jak na to?

Jednuduché schéma osazení staré vany jako vodního prvku.

Potřebujeme vanu, nebo jinou starou použitou kovovou, plechovou, pozinkovou, smaltovanou nebo litinovou „nádobu“ velikosti alespoň 0,50 x 0,50m a hloubky 0,40m. Staré vany se dají za minimální cenu sehnat ve sběrných surovinách nebo na různých bazarech. Myslím, že mě to stálo před několika lety asi 300,-Kč za kus. Lze použít i staré kovové zednické nádoby a maltovníky.

Důležitým prvkem je zkouška, zda vana neteče ještě před jejím osazením do terénu. Napustím plnou vanu a nechám přes noc. Otvory po výtoku a přepadu se dobře utěsní např. laboratorní gumovou zátkou Verkon. Dodávají se v mnoha různých velikostech. Při nejasnosti výběru velikosti doporučuji koupit větší a případně upravit seříznutím. S malou zátkou se nic moc vymyslet nedá.

Laboratorní gumová zátka utěsní otvory.

Vanu je dobré zakopat tak hluboko, aby vrchní okraj vany byl zároveň s terénem. Já jsem na vykopání některých jam použila bagr, protože byl zrovna na místě a dělal jinou práci. Pokud se jáma kope ručně, je vhodnější zvolit období, kdy není zem příliš suchá a tvrdá. Můj mladší syn František (11 let) vykopal s kamarádem jámu pro maltovník za necelou hodinu.

Fajnšmekři mohou vanu urovnat do vodováhy, aby byla hladina pod okrajem vany všude stejná. Ale je to vidět jen první půlrok, pak to krásně zaroste vegetací.

Osazená vana zatím bez kamení, vody a rostlin, ale s klacky, aby mohli brouci z vany vylézt.

Po pečlivém umístění zátek je dobré dát na dno vany kameny, kamínky, drť nebo cokoliv podobného, co pokryje dno a napodobí přirozené podmínky na dně.

Do vany se umístí jedna nebo dvě vodní rostliny, které odčerpávají živiny z vody, kvetou, čistí vodu a opět dotváří pestrý celek vodního prvku. Nabídky vodních rostlin jsou v některých větších zahradnictvích a lze je najít jako „vodní a bahenní rostliny“ i u prodejců jezírek. Při jejich výběru je dobré dbát na hloubku pěstování ve vodě pro danou rostlinu. Každá rostlina má jiné podmínky. Oblíbené jsou kypreje, kosatce, vodní máta, puškvorce atd. Tyto rostliny většinou mají hloubku pěstování 0 až -20 cm. Povrch hlíny je ve stejné výšce jako hladina vody nebo 20cm pod ní (při plné vaně). Na kolísání hladiny v tomto rozsahu jsou rostliny přizpůsobené.

Čerstvě osazený starý maltovník (foto IToncek)

Vodní rostlina potřebuje mít dostatek možností k filtrování vody. Prodávají se v malých květináčích, ale je vhodné je přesadit do speciálních košů na vodní rostliny, nebo textilních košíků (např. jezirkabanat.cz). Lze použít i staré velké keramické květníky, nebo použité plastové kyblíčky s dostatečným množstvím otvorů na dně a v bocích pro prorůstání kořenů. Pokud potřebujeme rostlinu umístit výše, stačí květník podložit starými cihlami.

Nezbytnou součástí vany jsou záchranné prvky. Jedná se o libovolné dřevěné klacky. Umístí se tak, aby se jich mohli chytit živočichové, kteří omylem spadli do vody. Doporučuji dva klacky křížem na každou stranu vany.

Již rok po osazení je vana bujně osídlena.

Okolí vany je možné nechat být, tak jak je. Nebo je možné vanu obklopit dřevem (klacky) či kameny. Vanu je možné osázet rostlinami (trvalkami) dle vlastního výběru a místních podmínek, nebo nechat, co se tam samo uchytí. Kolem vany bude vždy poněkud bujnější rostlinstvo než jinde.

A teď nastává má nejoblíbenější fáze. Nechat to být, ať se nastolí rovnováha sama.

Občas je dobré zkontrolovat, zda neuhynuly vodní rostliny (proto jsou tam dvě) nebo neopadla moc hladina vody. Existuje názor, že se musí často voda dolévat. Já tuto zkušenost nemám. Vany mám na plném slunci v nadmořské výšce 450 m.n.m. a v polostínu a stínu v 300 m.n.m. V teplejších oblastech může vana více vysychat, proto je dobré je umisťovat spíše do polostínu nebo stínu, případně na místo, kde nebude problém vodu doplnit. Voda může být zpočátku zakalená, zarostlá žabincem, ale časem se celý miniekovodní systém vyváží. Za pět let jsem vany ani jednou nedoplňovala vodou. Jen jsem dvakrát v předjaří nahrabala na vanu sníh z okolí, který pak roztál a vodu doplnil.

Různí živočichové velmi rychle objeví nový vodní prvek v zahradě a oblíbí si jej. I mě baví se dívat, jak to tam žije a rychle se proměňuje.

Rajčata v „rostoucích květináčích“

Jsem rajčatožrout. Mám ráda rajčata v jakékoliv formě, ale nejraději čerstvě utržené přímo z keříčku. Proto pěstuji hlavně malá rajčátka.

Hledala jsem, jak je jednoduše předpěstovat bez několikanásobného přesazování do stále větších květináčů. A jako vzorový lenoch jsem metodu našla.

Netrpělivým zahradníkům se často stává, že rajčata vysejí moc brzo a pak v polovině dubna už jejich vytáhlé rostlinky rajčat pomalu dosahují k horním okrajům okna. Já seju nejdříve v polovině března. Používám půllitrové pivní kelímky. Do jejich dna jsem udělala horkou špejlí 4-5 dírek. Na dno dám asi 5 cm substrátu (kompost s vermikulitem) a vložím dvě svoje semínka.

Kelímky umístím na okno a čekám. Až vyrostou obě sazeničky do velikosti cca 10cm s minimálně 4-mi pravými listy (tedy 6 včetně těch děložních) tu menší vytrhnu a přisypu do kelímku asi 5cm substrátu až po druhé listy. A opět čekám, zalévám a trochu přihnojuji.

Sazeničkám je dobře, mají díky kelímku svůj soukromý „skleník“. Zanedlouho už mají opět další vrstvu listů. Podruhé přisypu cca 5cm substrátu. Někdy odstraním listy, které by se jinak zasypaly zeminou, ale rostlinkám je to většinou jedno.

A opět minimální péče, a to už je téměř konec dubna. Začínám sazenice otužovat občas venku. Pokud nehrozí zmrzlíci, přemístím je už klidně ven na záhon. Jsou velmi silné a mají velký kořenový bal. Už je není nutné sázet hlouběji, než se pěstují. Rostou krásně a často v jejich blízkosti pěstuji bazalku.

Z těch nejhezčích a nejchutnějších plodů si nechám semínka na další rok. Stačí je odmočit pár dní ve vodě a usušit.

Fotografie rajčat dělal můj syn. Vždycky se mi sbíhají sliny, když je vidím. Nejraději mám rajčátka s mozzarellou, s čerstvou bazalkou lehce pokapané balzamikovým octem nebo redukcí.

Plánování zeleniny – kompletní podklady

STŘÍDÁNÍ TRATÍ, KOMBINOVÁNÍ ZELENINY, SMÍŠENÉ KULTURY, OSAZOVACÍ PLÁNY

TENTO PŘÍSPĚVEK MŮŽE BÝT PŘÍNOSNÝ POUZE PRO BYTOSTI, KTERÉ ZNAJÍ PRINCIPY PERMAKULTURY. BEZ ZNALOSTÍ PRAVIDEL PERMAKULTURNÍHO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY TO NEMUSÍ FUNGOVAT.

Často jsem žádána o podklady pro plánování zeleninových záhonů. Níže jsou přiloženy dvě tabulky, které jsem vytvořila z různých podkladů, ale hlavně z materiálů Jardy Svobody. Většinou se jedná o zápisky z jeho seminářů a výtah z jeho skvělé knihy Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost. Jardovi jsem tabulky nabízela do knihy, ale on není tabulkový typ – narozdíl ode mě. Čerpala jsem z další asi desítky různých podkladů, které se v určitých aspektech shodovaly, ale někdy se úplně rozcházely.

Ráda bych zde upozornila na fakt, že neexistuje jednoznačný názor na to, které kombinace zelenin si škodí, jsou neutrální nebo si prospívají. Někomu může některá kombinace fungovat a někomu zase vůbec ne. Jde o orientační tabulku a i já ji průběžně měním podle získaných zkušeností. Kombinování zeleniny je velmi individuální záležitost, která závisí na mnoha vstupech. Nemá smysl mi psát, že ta či jiná kombinace zeleniny Vám funguje. Já to mám prostě takto.

Já se hlavně snažím dodržovat STŘÍDÁNÍ TRATÍ (1, pak 2, pak 3 + na podzim hnojení a znovu 1-2-3 atd). Hlídám si u brukvovitých a hrášku dodržování časového odstupu na jednom záhonu. Snažím se kombinovat čeledi, aby to bylo pestré. Hlídám si i VELIKOST ROSTLIN, aby si navzájem nestínily (třeba fazole dávám na severní stranu záhonu). Používám stupňovitou výsadbu.

Trochu je potřeba dbát na POTŘEBU DUSÍKU a nedávat dohromady plodiny s úplně rozdílnými požadavky.

Pro mě je velmi důležitá PESTROST každého záhonu a doplňování BYLINEK a KVĚTIN přímo do záhonu. Podporuje to zdraví, vůni a vitalitu pěstovaných plodin. A navíc je to krásné.

Dá se velmi dobře hrát s předplodinami, hlavními plodinami a následnými plodinami. Ale to už je trochu vyšší dívčí. Mě to moc nebaví, protože do každé díry hned něco zaseju nebo zasadím něco spontánně.

Teď si hraju s využíváním pařníků na jaře, v létě a na podzim. Zatím jsem ve fázi pokusů. Tam je také mnoho možností.

Pro fajnšmekry může být zajímavé používat Výsevní dny Marie Thunové. Nebudu to více rozepisovat, je toho na netu mnoho. K tomu slouží v tabulce sloupeček „Plodící část rostliny“.

Tak jako se vším je to hlavně o cviku a nebát se to zkoušet. Každá zahrada je jiná a neexistuje instatní návod na úspěch. Dělám různé experimenty, někdy to vyjde a někdy je to jen dobrá zkušenost.

V přiloženém souboru TABULKA ZELENINY je většina základních zelenin s informacemi o pěstování.

Tabulka zeleniny

V souboru KOMBINACE ZELENINY jsou moje sesbírané a upravené poznatky.

Kombinace zeleniny

Zeleninové záhony – hlubinné a vyvýšené – detailní návod

TENTO PŘÍSPĚVEK MŮŽE BÝT PŘÍNOSNÝ POUZE PRO BYTOSTI, KTERÉ ZNAJÍ PRINCIPY PERMAKULTURY. BEZ ZNALOSTÍ PRAVIDEL PERMAKULTURNÍHO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY TO NEMUSÍ FUNGOVAT.

Vyzkoušela jsem obojí a každé má svoje výhody a nevýhody. Skladba obou typů záhonů je shodná. Rozdíl je pouze v tom, jak velká část záhonu je pod a nad zemí. Obojí jsou 80cm hluboké. Výhodou této skladby je, že se záhony nikdy neryjí a hnojí maximálně 1x za 3 roky shora (při střídání tratí). Na záhonky se nesmí šlapat, aby zůstaly kypré. Nejsou v nich krtci, protože jsou moc kypré. Postupem času stále lépe plodí a při správném mulčování a údržbě jsou bezplevelné a vyžadují minimum zálivky. Plodí ihned (sela jsem ihned po dokončení). Vyžadují minimum údržby a jsou stále více úrodné.

HLUBINNÉ ZÁHONY

Mají pod zemí 60cm a nad zemí 20cm. Je tedy potřeba vykopat jámy o hloubce 60cm. Já jsem volila délku 3m. Pak už mi přijdou záhony moc velké a pokud se něco vymkne, potřebuji sebrat více síly, abych záhon obstarala. Šířku mám 110cm, ale je to na mě maximální hranice šířky. Měřím kolem 170cm a jsou momenty, kdy se mi do středu záhonu už hůře dosahuje. Rámeček je z modřínových prken v rozích zpevněný příčkami.
Výhodou zahloubených záhonů je jejich menší prosychání. Mám je v poměrně jílovité půdě a o zálivku se není téměř potřeba starat, kromě péče o řašící a malé rostlinky. Nevýhodou je nutnost udržovat dobře bezplevelné cestičky. Mám je široké 60cm mezi záhony a 80cm v podélném směru. Jejich skladba je dvojitý karton, sláma a štepka. Než se to řádně odplevelí, chce to alespoň 3 roky každoroční péče. Jinak plevel proroste vrstvu kartonů a pak se lehce rozroste i do záhonů. Hůře se v hlubinných záhonech řeší i případně bariéry proti slimákům. Ale to je stejně jen otázka prvních několik let, než se vše vyváží a invaze slimáků opadnou.

VYVÝŠENÉ ZÁHONY

Mám je 40cm pod zemí a 40cm nad zemí. Volila jsem vzhledem k rozměru zahrady délku 200cm a šířku 100cm (aby šel navrch posadit pařník). Materiál jsou modřínové fošny. Očekávaná životnost 20let. Rohy jsou zpevněny hranoly zevnitř. Cestičky jsou široké 60cm a vzhledem k výšce 40cm se dá bez potíží projet kolečkem mezi záhony. O cestičky se nemusím starat, jsou z trávy, kterou občas posekám (opět souhlasí s rozměrem 60cm na šíři sekačky). Výhodou vyvýšených záhonů je, že se nemusím tolik ohýbat nebo sedět ve dřepu. Často sedím na rámu protějšího záhonu. Další výhodou je lepší obranyschopnost záhonů proti slimákům a odolnost proti plevelu z cestiček. Případně se dají vně umístit měďené pásky, které je odradí alespoň částečně. Nevýhodou je větší prosychání okrajů záhonu z důvodu prohřátí dřeva sluncem.

Skladba záhonu je jasná z přiloženého schématu. Poměr Dusíkatých (N) a uhlíkatých (C) materiálů je cca 1:25. Dusíkaté musí být přímo na uhlíkatých, aby je „zažehly“.
Skládání záhonu odspodu je v uvedeném pořadí:

  1. větvičky a větve – vyhýbat se čerstvému dřevu, které by mohlo zakořenit (např. vrba)
  2. klády, pařezy – mohou být čerstvé, nahnilé, suché, klidně až průměr 40cm
  3. sláma / seno – tloušťka tak, aby zakryla spodní vsrtvy
  4. voda – tuto vrstvu prolít vodou a ušlapat
  5. vrstva hnoje, bioopdpadu, mokré trávy – navíc cokoliv co je mokré a zapáchá (kompaktní pokrytá plocha – tenká vrstva 5cm)
  6. část hlíny z vykopaného záhonu (10cm)
  7. biouhel – dřevěné uhlí na vylepšení půdních vlastností – stačí posypat
  8. kamenná moučka – jezdím si s kyblíky nabírat prach do lomu – stačí posypat
  9. větvičky – viz 1., tentokrát už tenčí max do síly palce
  10. sláma – tloušťka tak, aby zakryla spodní vrstvy
  11. voda – tuto vrstvu prolít vodou
  12. hnůj – tenká vrstva která pokryje plochu
  13. jemná hlína z výkopu – 10cm
  14. biouhel viz 7.
  15. kamenná moučka viz 8.
  16. kvalitní kompost + perlit (vermikulit) + biouhel + kamenná moučka – směs o tloušťce 10cm

Vrstvy se sešlapávají co nejvíce to jde a prolévají vodou, aby se záhon co nejvíce zhutnil. I tak klesne v prvním roce až o 20 cm a další rok minimálně o 5cm.

Do hlubinného záhonu použiji asi 1/3 vykopané hlíny, do vyvýšeného 40cm to bylo akorát spotřebováno.

Zeleninové záhonky je nejlepší mít pár kroků od kuchyně. V předchozích letech jsem je měla 20km od domu a poměrně úspěšně jsem otestovala, že i tak to jde. Ale ten luxus, mít zeleninu hned pod okny je neocenitelný. Ráno si vyjdu ještě v županu nebo noční košili na zahradu a projdu se mezi tou hojností. Pokud je očekáváno velké teplo, sklidím zrovna zeleninu na ten den a dám do lednice. V poledne je třeba salát trhaný na zahradě poněkud ovadlý. A u toho si natrhám i ovoce do ranního smootie. Krása!

Každý rok je oříškem výběr pěstované zeleniny. Každý člen rodiny mohl vyjádřit svůj názor, co chce na záhonech mít. Udělala jsem tabulku se všemi zeleninami, které mohu pěstovat a každý se mohl vyjádřit čísly (od 0 do 2), co by chtěl. Nakonec jsem vše sečetla a do výběru šlo jen to, co mělo vyšší čísla naž 4. Takto například vypadla z pěstování cuketa, fenykl, kadeřávek, květák, mangold a patizon.
Z ostatního jsem sestavila 5 záhonů. Po dvou záhonech s 1. a 2., tratí a jeden s třetí tratí. Zatím mi chybí 6. záhon, tak ho beru jako fiktivní, aby se mi tratě pravidelně střídaly.
Vytvoření plánku vhodných kombinací mi nezabralo více než hodinu. Málokdy to přesně dodržím, protože každou vytvořenou díru po sklizené zelenině hned opět osazuji. Snažím se ale vždy už jen opakovaně sázet nebo set to, co na záhoně zrovna je, ale třeba na jiném místě.

Zeleninové záhony 2020

Každé jaro je to stejné. Nastane moment, kdy mi přijde energie na tvorbu plánku zeleniny, předpěstování, setí, sázení atd. Nelze to zastavit, je to silné jarní puzení, kterým prochází naše země. Doslova to ve mě bouchne a musí všechna ta chuť něco vypěstovat ze mě ven. Velkým aktivátorem je jarní sluníčko.

Takto vypadají záhony v půlce března. Původně byly od listopadu všechny přikryté vrstvou slámy. Nejbližší záhon „pod oknem“ je už od podzimu osázen cibulí a oset mrkví. V únoru z něj byla odstraněna sláma. Cibule už je 2cm venku a mrkev má první lístky. V březnu byl doset měsíček a kozí brada. Geotextilie chrání rostlinky před mrazem, ptáky a kočkami. Zůstane na záhonu až do konce dubna. Později přijdou na záhon i papriky.

„Druhý“ záhon ještě spí pod vrstvou slámy, ale uvnitř je čilý život. Bude tam třetí trať – hrášek, fazole, fazolky a předpěstované boby.

„Třetí“ záhon a záhon „u jabloně“ jsou dočasně osazeny pařníky – vysvětlení níže.

Letos zkouším použití pařníků od února do srpna. V jarních měsícíh ho používám na předpěstování a rychlení. V květnu se přesunou před záhon malin, kde budou až do srpna vytvářet příjemné prostředí melounům.

Hledala jsem pro sebe vhodný způsob zaznamenávání zeleniny na jednotlivých záhonech. Mě se osvědčila obyčejná excelovská tabulka. Co je podtrženo, tak je ve stavu předpěstování, co je zakroužkováno, je už na svém místě.

Jsem člověk, který stále něco mění a vylepšuje. Dodržuji hlavní rámec (tratě, střídání čeledí plodin), ale v průběhu roku zaplňuji místa na záhonech krátkodobými plodinami dle libosti.

„Třetí záhon“ v únoru – jsem lenoch a nechce se mi zapisovat a označovat, co jsem kde zasadila. Fotka řekne mnohem více. Vyseto zleva cibule sečka, 3 druhy salátů, ředkvičky, pak choi, špenát, rukola a mizuna. Ideální kombinace na jarní očistu.

V půlce března se mají čile k světu hlávkové saláty, ředkvičky, špenát, pak choi, rukola a mizuna. Ostatní trochu utrpělo ranními mrazíky. Nevadí, dosejeme, co se nechytlo. Zajímavý je rozdíl v rostlinkých na plném slunci a částečně ve stínu. To mě moc baví, alespoň to nebude vše najednou. Po sklizni sem přijde předpěstované zelí, okurky a rajčata.

Druhý pařník na záhonu „u jabloně“ slouží k otužování předpěstovaných bobů, kedluben, brokolic a zelí. Květináčky jsou částečně zahrabané v zemi kvůli udržení teploty půdy uvnitř. Nevyužitá vzdálenější část pařníku je osetá kedlubnami. Za pařníkem zbývá část záhonu, kde byla vyseta petržel a pastiňák, zpětně přikrytá tenkou vrstvou slámy.

Pařníky mají otevírání k sobě, abych nemusela záhonky obcházet. Vlevo je pod tenkou vrstvou slámy petržel a pastiňák. Vpravo ještě venkovní část záhonu „spí“ pod zimní vrstvou slámy.

Pátý záhon „u vína“ je v jiné části zahrady. Letos bude produkovat třetí trať. Zatím vyset polníček, kudrnka, špenát, kerblík, kopr, hladkolistá petžel a majoránka. Později je doplní kukuřice, předpěstovaná bazalka, měsíček a do volných míst saláty.

A nezapomenout na geotextilii. Přitěžuji ji zbylou dlažbou. Rozměr plachty je o něco větší, aby mohly rostlinky volně růst. Zalévání záhonu je možné bez předchozího odkrytí geotextilie. Na konci dubna geotextilii odstraním, omyju, osuším a další rok je opět připravena k ochraně jarních záhonů.

Letos jsem zkusila pro předpěstování Jiffy. Bobům se to líbilo, okurky se zatím klubou. Rašelinové květináčky prospívají i paprikám. Tyto dvě zeleniny jsou umístěny přímo na topení v mé ložnici.

Takto vypadaly záhony v loňském roce na začátku června. Letos to bude úplně jiný obrázek. A přesně o tom je permakultura = pestrost v každém prvku. Záhony vypadají každý rok jinak.

Rostliny vhodné k ořešáku = tolerantní k alelopatii

Alelopatie je schopnost rostliny vylučovat do svého okolí látky, které omezují růst ostatních rostlin ve jejím okolí. Rostlina si tak vytváří pro sebe dostatečný prostor bez konkurence.

Případ alelopatie se nejčastěji řeší v souvoslosti s OŘEŠÁKEM libovolného druhu. Pod vzrostlým ořešákem většinou najdeme jen řídkou trávu. Alelopatie se může projevovat i do širšího okolí stromu, než je okraj koruny.

Naštěstí je příroda tak pestrá, že existují i stromy, keře a byliny, které jsou tolerantní k alelopatii a jsou ochotné růst v blízkosti ořešáku.

Každý ořešák může mít různě silnou alelopatii, je tedy vhodné vyzkoušet více možností. Pokud je strom silný alelopat, nemusí ani některé tyto druhy v jeho okolí prospívat. Naopak pokud je slabší alelopat, budou ho snášet i jiné zde neuvedené druhy.

Seznam je průběžně aktualizován dle nových poznatků.

Při výsadbě ořešáků jsem řešila jejich časté namrzání. Inspirovala jsem se ve volné přírodě, kde ořešáky s oblibou rostou přímo v keřích. Vhodným řešením je tedy sázení sazeníc (nebo jen ořechů) přímo k dusíkatým keřům. Dobrou volbou je například Žanovec měchýřník nebo Krušina olšová. Tyto dusíkaté keře rostou maximálně do výšky 3-4m, dodávají do půdy dusík, který podporuje růst ořešáku a vytváří příjemné mikroklima mladým sazenicím a omezují omrzání. Časem je ořešák přeroste a vytlačí.

Domácí melouny

Letos jsem poprvé na nátlak pánské části rodiny zkusila pěstovat melouny. Druhou sktečnou motivací pro mě bylo využití pařníků v létě, protože jinde už to nejde.

Zvolila jsem pro melouny (vědomě a spontáně) úplně nevhodné místo. Záhony, které nebyly vloni na podzim pohnojeny a navíc jsou více než polovinou pod korunou švestky, jsem už vlastně chtěla zrušit. Přímé slunce tam je tak 4 hodiny denně. Ve srovnání s požadavky na pěstování melounů (slunce, výživná půda) tedy pravý opak.

Pořídila jsem dvě sazenice – medový a vodní meloun – obě roubované na dýni.

Oba záhony jsem na začátku června „prolila“ ředěnou jíchou, přidla kompost a uležený koňský hnůj (asi jeden kyblík na záhon). Sazenice rostly až do poloviny července v pařníku s automatickým otevíráním a jednou týdně jsem je zalévala převážně ředěnou jíchou. Už v půli července každá sazenice vyplnila prostor pařníku (1,5mx1m). Kryt pařníků jsem podepřela trámky a sazenice se s velkou chutí vyplazily ven.

I přes nepříliš vhodné podmínky pro pěstování a minimální pěči o prázdninách jsme sklidili jeden velký medový meloun a 4 menší vodní melouny. Všechny byly velmi chutné a sladké. Nejraději je vyjídáme lžičkou dobře vychlazené nebo jako součást smootie.

Domácí rajčatový protlak – odšťavňovačem

Domácí rajčatový protlak
Mám rajčata ráda v jakékoliv podobě kromě rajské polévky s rýží – asi blůček z dětství. V mé rodině je každý miluje jinak, ale obecně máme dost velkou spotřebu rajčatového protlaku. Zkoušela jsem různé recepty a vybrala ten, který vyhovuje mě. Je jednoduchý a nejsou v něm žádné koření ani přísady, tak je protlak použitelný následně na různé způsoby. Jeden můj syn ho pojídá jako svačinu – sní to přímo ze skleničky nahusto (langusto).
Jak na to:
Potřebujete rajčata – minimálně 10kg, aby bylo dost protlaku, ale stejně je to málo. Svoje rajčátka si okusuji přímo z keříčku, takže na takové množství nemám z vlastních zdrojů zatím šanci. Mám naštěstí kamarádku Elišku – megalopětovatelku, která mě zásobila výbornými nechemickými rajčátky.

Rajčáta omyju a pokrájím na menší kousky a dám je do co nejširšího hrnce. Nechám je dusit až se začnou oddělovat od slupek, to je asi půl hodinky.

Pak nastává fáze oddělení dužiny od semínek a slupek. Jednou jsem to rozmixovala všechno, a nebylo to ono, tak pečlivě odděluji. Používám naběračku a těrku. Pasírování rajčat přes síto, je taková monotónní činnost. Mě to moc nebaví, tak pasíruju jen chvilku a pak zbytek nechám projít dvakrát šroubovým odšťavňovačem. Ten z toho většinou ještě získá další půl litr dužiny, což bych pasírováním nedala.

Je to rychlá, efektivní a dokonalá metoda. Pak už jen zbylou hmotu nechám houstnout tak dlouho, než mi vyhovuje konzistence. Dávám horké do skleniček a otáčím na víčko.

Kouzelné místo s překvapením na konci

Často se dostanu na místa, kam běžně lidé nechodí, protože mají pocit, že tam není co krásného hledat. Opak je někdy pravdou.

Lze najít kouzelně přírodou nabitá místa s dokonalým designem, do kterého člověk nezasahuje a řídí ho jen příroda. Pak jsem překvapená, jak to vše krásně a pestře funguje samo. Často jsou taková místa pro mě inspirací pro svoje pozemky.

Toto místo jsem našla ve středních Čechách. Zaujalo mě svojí pestrostí a asi tři hodiny jsem tam pobyla a pak nafotila několik krásných detailů.

A to překvapení? To je až na konci …

Toto jsou pasti mravkolva. Pamatuji si ho z knížky Ferdy Mravence a jmenoval se Ťutínek. Larva si vyhrabe v písku trychtýřovitou past, do které neopatrný mravenec spadne a následně je použit jako hlavní chod. Snažila jsem se natočit, jak vyhazuje písek ven, ale moc se mi nedařilo. Ideální místo pro tyto tvorečky je pod nějakou „střechou“ s pískovým podložím.

Níže jsou nafocené různé druhy motýlů a ostatního hmyzu včetně pro mě neznámé kukly motýla s blyštivými odrazkami a můry, hlídající svoji kuklu.

Hned vedle (protože to je vše foceno na ploše asi 50x50m) je nádherně osázený živý svejl.

Už Vám začíná svítat, kdepak jsem tato krásná zákoutí našla? V těsném sousedství (do 10-ti metrů) dálničního mostu a pod ním.

S Buddlou v zádech

Komule neboli buddleia davidii je krásný keř vysoký 3-5m. Pěštuje se pro jeho krásu, vůni a jako lákadlo pro hmyz. Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Pokud se brzy v předjaří seřízne na 0,50m, krásně obrazí a naroste v daném roce maximálně do výšky 2,5m a je obalena květy. Bez řezu dosahuje až 5m a květů je trochu méně. Pro podporu kvetení je možné odkvetlé hrozny odštipovat.
V letních dnech, kde není větrno a teplota přesáhne 25°C, bývá v obležení různého hmyzu. Není výjimkou vidět až 20 motýlů na jednom keři, ostatního drobnějšího hmyzu nepočítaně. Rádi zavítají včelky, několik druhů motýlů, čmeláci a dlouhozobka (hmyzí kolibřík). Některé druhy hmyzu je obtížné vyfotografovat, protože chvilku neposedí, jiné vzorně pózují i několik minut. Omamná sladká vůně šířící se v takových dnech kolem keře je bohužel nezychytitelná fotoaparátem. Velmi uklidňující je sledování motýlího sosání nekratu z květů. Otakárek fenyklový systematicky ososává každý kvítek v soukvětí a vydrží sosat na jedné latě i 5 minut.

Brambory v listí s bonusem

Líně pěstované brambory v ořechovém a dubovém listí se vydařily. Sousedi potřebovali na podzim uklidit pod ořešákem a ochotně všechno listí shrabali asi do 10-ti pytlů. Na posekanou louku a hlínu přišlo trochu hnoje, kartony a listí ve vrstvě kolem 40cm. Na jaře se brambory jen zahrabaly do listí a to bylo vše. V bedýnce je úroda ze 4 brambor. A ten bonus? Pravokořené semenáčky ořešáků – ty se určitě budou hodit.

Pokud není listí, stejnou službu udělá sláma nebo seno. V tom případě není nutné záhon zakládat na podzim (když je hodně listí), ale stačí na jaře.

Jiný rok, jiná odrůda. Tyto červené taky fungují. A nejraději mám ty malinkaté.
A vrchol nakonec – semenáčky ořešáků z listí, kterými byly mulčované brambory.
Pravokořené sazenice bez práce. Hnůj pro brambory se využil i pro ně.